NĚKTERÉ ZKUŠENOSTI Z PRAKTICKÉHO VÝCVIKU PSA I.

V předcházejících kapitolách bylo ve spojitosti s rozborem fyziologie vyšší nervové činnosti poukázáno i na případné chyby a jejich následky při výcviku psa. V této kapitole chceme hlavně začínajícím psovodům předat některé zkušenosti" z praktického výcviku psa v ucelenějším sledu. Jde o zkušenosti, které jsou v nejednom případě ověřeny praxí.

Okolnosti, které mohou výcvik psa ztížit nebo usnadnit.
Výcvik psa probíhá vždy za různých vnějších podmínek, které mohou na psa při jeho výcviku působit kladně nebo záporně. Této skutečnosti si musí být psovod vědom dříve než započne cvičit psa. Tak například:

Vítr může ztížit práci psa při nácviku stopování, nebo naopak za určitých okolností bude práci psu na stopě ulehčovat. Nepříznivě se projeví vítr působící bočně na stopu. Pokud by šlo o velmi silný vítr, lze předpokládat, že pes za takových podmínek stěží stopu vypracuje.

Pro práci psa na stopě jsou velice ztížené podmínky při a nebo po silném a prudkém dešti. V takovém případě je pach kladeče deštěm odplaven a rozplyne se v množství vody.

Ztížené podmínky pro práci psa nastávají, když teplota vzduchu stoupne nad 25°. Zvýšenou teplotou vzduchu dochází u psa k zrychleni dýcháni (teplotní reakce) a organizmus psa se velmi rychle vyčerpává a unavuje. U psa dochází k snížení aktivnosti a zájmu. To však neznamená, že při této teplotě nebudeme se psem pracovat. Služebního psa musíme navykat i na tyto podmínky. Výcvik však bude kratší. Dále je třeba si pamatovat, že výcvik za stížených podmínek se může provádět pouze se psem, který má již určitý kvalitní stupeň cvičenosti, aby si tak jeho nervová soustava postupně navykala i na ztížené pracovní podmínky, jak to vyžaduje skutečná praxe.

Sníh a silný mráz jsou za určitých okolností podmínkami" které nám mohou výcvik nebo práci psa ztížit. V žádném případě se nedoporučuje- provádět výcvik psa ve stopování ve sněhu, kde není jiných stop. Nácvik jde provádět v místech, kde se pohybují lidé, t. zn. na pěšinách, cestách apod. Silný mráz rušivě působí na funkci čichové sliznice psa. Nervová' soustava je tím rušena a není schopna vyvolat požadovanou podmíněnou reflexní činnost.

Rušivě a tím i nepříznivě působí na nervovou soustavu psa při jeho výcviku různé okolní podněty. To platí zejména v takových případech, kdy s výcvikem psa začínáme nebo budujeme nový cvik. Může jít o velkou frekvenci lidí, na kterou dosud pes není zvyklý. Mohou to být různé hluky, pohyb motorových vozidel, zvěř a její pach, různé předměty, které mohou upoutat pozornost psa (působeni orientačního reflexu) apod. Tyto rušivé podmínky jdou postupným navykáním psa odbourat. U některého psa dosti rychle, u jiného jejich nepříznivý vliv musíme odbourávat i delší dobu. Dobrý psovod pamatuje na tyto okolností již od výchovy mladého psa.

Zejména u výcviku psa na stopování v terénu v jarním a podzimním období může dojít k narušení výcviku. Příčinou zde bývá to, že psovod si včas nepovšiml, že pole nebo louka je popráškována umělým nebo strojeným hnojivem. Umělá hnojiva mohou vyvolat u psa onemocnění, zvracení, nechuť k žrádlu, silný průjem apod. Začínající psovod si musí zapamatovat, že nemocný pes nejeví zájem o výcvik, a proto v takovém stavu nikdy nesmíme se psem provádět výcvik. Dobrý zdravotní stav psa je totiž jednou ze základních podmínek,. která značně ovlivňuje postup výcviku psa.

Při výcviku psa má určitý důležitý význam i výběh. Nejde zde jen o ta, že nervová soustava si odpočine, nýbrž, že pes si vyprázdní močový měchýř, vyprázdní se vykálením. I tyto skutečnosti mohou nepříznivě ovlivnit prováděný výcvik psa.

Vyjmenovány byly ty nejzákladnější okolnosti, které mohou výcvik psa ztížit. Takových okolností je daleko více. Vždy záleží na podmínkách a prostředí, ve kterém psa cvičíme. Dále si musí psovod uvědomit, že navykání psa i na tyto ztíženo podmínky je procesem, kdy musí postupovat od jednoduchého ke složitému.

Je nutné však zdůraznit jeden důležitý fakt pro praxi. I když bylo vysvětleno co vše může stížit práci psa, neznamená to, že v praxi nikdy nebudeme psa za těchto podmínek používat. To by bylo nesprávné. Hlavně u pátracích psů povolaných na místo činu, musí psovod učinit maximum. Proto nebude nikdy rozhodovat za psa. Psa na stopu uvede a když ji nebude schopen sledovat, orgánům vysvětlí příčiny.

Za nejpříznivější podmínky jsou pro výcvik považovány, hlavně u pachových prací, večerní nebo noční a ranní hodiny. Předně proto, že v této době působí na psa méně rušivých okolních podnětů. Hlavně však proto, že tlak vzduchu způsobuje, že pachová stopa se nevypařuje, ale je tlakem vzduchu a jeho vlhkosti příznivě udržována na zemi a při zemi. Dalším důvodem je to, že zpravidla v tomto období je bezvětří. Zkušení psovodi v této době často provádějí výcvik psa na stopování ve frekvenci, ještě než si pes navykne na jiné složitější podmínky.

Totéž je možné říci o povětrnostních podmínkách za dne, kdy je obloha zatažena, bezvětří a vzduch je vlhký. Totéž platí i o slabém dešti a mrazu. Tolik k otázce a problematice, která může ztížit nebo usnadnit práci psu při jeho výcviku.

Nežádoucí spojitost při výcviku psa.
Velice důležitou je otázka nežádoucí spojitosti při výcviku psa. Co rozumíme nežádoucí spojitostí?

Nežádoucí spojitostí při výcviku psa rozumíme chyby vzniklé špatnou metodou a technikou výcviku. Jde o chyby, kterých se dopustil sám psovod. Nežádoucí spojitost považujeme v práci psovoda za dosti vážnou chybu a to proto, že při svědomitější a promyšlenější činnosti se jí psovod nemusí dopustit. Nežádoucí spojitost v procesu výcviku může vznikat za různých okolností, v různých etapách výcviku nedoceněním prostředí, osoby pomocníka apod. Začínajícím psovodům bude poukázáno na to období nebo fáze výcviku, kdy si při výcviku psa mohou snadno vybudovat nežádoucí spojitost.

Nežádoucí spojitost velmi snadno vzniká, když psovod psa cvičí stále v jednom místě. Budeme-li stále provádět výcvik na jednom místě, snadno se může stát, že při změně jiného terénu nebo výcvikového prostoru nám pes nebude bodávat takový výkon jak jsme zvyklý. Například. Psovod učí psa stopování v terénu na vlastní stopu. Neustále vybírá pouze travnatý terén. Stopu klade vždy od stromu a ukončuje jí u keře. Soustavným opakováním této situace se u psa projeví nežádoucí spojitost. Pes zbíhá ze stopy ke každému stromu nebo keři. Při sledování stopy dojde ke stromu nebo keři, kde sice stopa nekončí a pes přestane pracovat v důsledku vybudované nežádoucí spojitosti vinou psovoda. Velmi často se ukončují stopy u cest, pěšinek a jiných překážek, což pro praxi není správné.

Chyby se dopouští i takový psovod, který výcvik psa provádí pouze v denní době. Časem zjistíme, že vzniklá nežádoucí spojitost je nám překážkou, aby pes pracoval ve tmě, ve sklepě, na půdě nebo v temné místnosti. V nejednom případě se pak v praktickém výkonu služby stalo, že i dobře vycvičený pes nezadržel prchající osobu v noční době nebo osobu ukrytou v tmavé místnosti.

Velice závažnou nežádoucí spojitostí je, když psovod při výcviku psa nedodržuje mezi cviky a povely potřebné intervaly. To má za následek, že pes na jeden povel provede současně dva i více cviků za sebou. Tato nežádoucí spojitost se velice často vyskytuje u výcviku disciplíny poslušnosti. Například: Psovod v rychlém sledu vydává povely a vyžaduje od psa provedení cviků "LEHNI!" - "VSTAŇ!" - "SEDNI! ". Podobné situace mohou nastat u cviků obrany i pachových prací. Tímto postupem psovod výcvikem psa více kazí než jej cvičí. Budeme si pro praktický výcvik pamatovat, že při výcviku psa musíme záměrně budovat a vytvářet zpožďovací útlum, abychom cvik u psa nacvičili tak, jak je předepsáno a stanoveno.

V procesu výcviku psa je význačným činitelem osoba pomocníka. I zde se často setkáváme s tím, že se na osobu pomocníka snadno vybuduje nežádoucí spojitost. Této chyby se můžeme snadno dopustit, když nám bude neustále klást stopu pro psa jedna a táž osoba. Při cvicích obrany budeme pro zadržení, vyštěkání ukryté osoby a při její prohlídce i doprovodu používat stále jednoho a téhož pomocníka.

Nežádoucí spojitost nám může vzniknout i na věc. Stane se tak v případech, kdy budeme používat jako předmětu na stopě stále jednu a tutéž věc (hadříky). Stejným způsobem si vybudujeme nežádoucí spojitost u aportování, při vyštěkání těžkého předmětu (používání jen dřevěné bedny apod.]. V začátku nácviku je správné volit takovou věc, o kterou má pes zájem. V pozdější fázi však musíme předměty střídat, a pokud možno co nejvíce volit takové předměty, s nimiž se pes setká v praktickém výkonu služby. To samé platí o velikosti, tvaru a barvě předmětů.

Při výcviku psa používáme různých pomůcek. Při výcviku obrany je to zpravidla ochranný oděv nebo jen rukáv. Je známo, že tuto činnost pes velmi rád koná. Nesmíme však zapomenout, že při výcviku dochází u psa k vytváření velmi silné nežádoucí spojitosti na rukáv nebo ochranný oděv. Když tuto okolnost psovod podcení, stane se pak snadno při praktickém zadržení, že pes pachatele dostihne, ale nezadrží. Příčinu musíme hledat ve špatném a nesprávném postupu psovoda ve výcviku psa na zadržení prchající osoby. Psovod se spokojil s tím, že pes dobře zadrží osobu oblečenou v ochranném oděvu. Neprověřil si však, zda pes je schopen tohoto výkonu stejně dobře, když pomocník má pod civilním oblekem ochrannou manžetu místo ochranného rukávu.

Jsou ještě další okolnosti, které mohou vybudovat a vyvolat u psa nežádoucí spojitost.

Například. Psovod neustále vyžaduje od pomocníka, aby mu při zadržení prchající osoby psa vydražďoval (křikem, skákáním apod.). V praxi nám toto pachatel nikdy nedělá a dělat nebude. Psovod opomněl, že mimo prchající osoby musí býti podnětem pro činnost psa povel "DRŽ!", posunek pravé ruky a jeho pohyb vyběhnutím do směru. Velice nepříjemné situace mohou nastat u toho psa, který byl na zadržení cvičen pouze v terénu a nikdy s ním psovod neprováděl tento cvik do místnosti (do sklepa, na půdu apod.).