Češi zachraňují irské chrty před smrtí

Zvětšit obrázek

Snímek jednoho z vyhladovělých bývalých závodníků
foto: Archiv Právo






Psí závody a lov. Ve Velké Británii, Irsku a Španělsku jde o běžnou zábavu. Když ale psi zestárnou a ztratí formu, zažívají často brutální zacházení, nebo jsou popraveni. Zachráněným zvířatům se nyní snaží pomoci i Češi. V úterý k nám dorazí kamión se čtyřiceti chrty, o které se díky sdružení Adopce chrtů postarají tuzemští zájemci. 3.9. 2007 06:11
PRAHA - "Nádherní dostihoví chrti jsou ve Velké Británii a Irsku z velké části pouze nástrojem na vydělávání peněz. Podobně je na tom zmíněné plemeno i ve Španělsku, kde se ve velkém využívá k lovu. Vysloužilci pak trpí artrózou, mají špatně zhojené jizvy, játra zničená dopingem a tak dále. Dožívají v nelidských podmínkách, nebo jsou zastřeleni či oběšeni. Berou je jako odpad," vysvětluje Lucie Mirič ze sdružení Adopce chrtů a upozorňuje na otřesné reportáže umístěné na internetovém serveru YouTube.
O adopce je zájem


Je dlouholetou chovatelkou afghánských chrtů, má psí salón a před rokem se dozvěděla o jejich týrání v některých zemích západní Evropy. Oslovila několik organizací, jednoho chrtího vysloužilce z dostihů si vzala domů a začala organizovat adopce dalších. Zjistila, že v Česku je o chrty velký zájem.
"Chrtařská veřejnost u nás se k tomu kupodivu staví odmítavě. Kynologie je totiž hodně o penězích a někteří zapomínají, že jde hlavně o psy. Jsou naštvaní, že desítky psů dostaly páníčka, přičemž oni mohli prodat štěňata za dobré peníze," soudí Mirič. V úterý se uskuteční první hromadný transport chrtů a další mají následovat. Čtyřicet zvířat přiveze speciální kamión z Irska do Okrouhlého Hradiště u Plzně, kde si je rozeberou noví majitelé. Jedním z nich bude Jana Mihovičová z Prahy. Adoptovala fenku Peony.
"Původně jsem chtěla menšího psa, ale když jsem viděla chrty k adopci, srdce si poručilo jinak. Vybrala jsem si na www.adopcechrtu.eu a prošla vstupním pohovorem. Pak jsem ještě musela odeslat 4500 korun, což je poplatek za kastraci, veterinární ošetření, odčervení, vakcinaci a transport," říká Mihovičová. K budoucímu soužití s traumatizovaným psem se staví optimisticky.
Prezidentka Nadace na ochranu zvířat Marcela Lund sice míní, že jde o nádherný důkaz morálního postoje, ale dodává, že problém potřebuje trvalé řešení. "Překvapuje mě, že třeba v Irsku tomu nikdo nedokáže zabránit. Je třeba na ně apelovat. V Česku máme zákon na ochranu zvířat, který by to nedovolil. Neříkám, že se takové případy nedějí, ale není možné zvířata likvidovat takhle oficiálně," doplňuje.

Jan Rychetský, Právo



ZDROJ: WWW.NOVINKY.CZ