IV.A - NEMOCI PSŮ A JEJICH DĚLENÍ PODLE NEBEZPEČNOST

Nemoci dělíme na přenosné a nepřenosné.

a) přenosné nemoci dělíme zas na nebezpečné nákazy a nákazy,

b ) nepřenosně dělíme na chirurgické a interní.

Přenosné:

Nebezpečné nákazy jsou ty, které jsou přenosné jednak ze psa na psa a na jiná masožravá zvířata a jednak i na Člověka.

Jsou to:

vzteklina, toxoplasmóza, tuberkulóza, z leptospirózních onemocnění jsou to Weilova choroba (žloutenka a Štuttgartská nákaza (tyfus psů).

Nákazy říkáme těm nemocem, které jsou přenosné jen :ze psa na psa a jiná masožravá zvířata, avšak nejsou přenosné na člověka. Jsou to: psinka, infekční zánět jater a tlapková choroba.

Nepřenosné:

Chirurgické. Do chirurgických patří rány, zlomeniny, novotvary atd.

Interní. Do interních onemocnění patří onemocnění jednotlivých vnitřních orgánů jako žaludku, srdce, ledvin atd. Nebezpečné nákazy:

Původci nebezpečných nákaz a nákaz jsou viry, bacily, mikroby a plísně.

Vzteklina je infekční virové onemocnění, které obyčejně končí smrtí. Inkubační doba u vztekliny trvá, 3 týdny až jeden rok. Přenáší se slinou do krve na pokousaném nebo poraněném místě. Poškozuje zejména nervové ústrojí. Vyskytuje se téměř na celém světě a kromě psa se jí mohou nakazit i ostatní zvířata a ptáci, i člověk. Nejčastějším rozšiřovatelem vztekliny jsou lišky a toulaví psi. K nakažení může dojít i pouhým stykem s infekční slinou, která obsahuje velké množství virů, aniž by došlo k pokousání.

Příznaky a průběh vztekliny se dají zařadit do tří hlavních stádií. První stádium, tzv. počáteční se projevuje změnou v chování zvířete, neklidem, zalézáním do ústraní, neposlušností, nervozitou, zvýšenou dráždivosti, pocitem svědění na pokousaném místě a zvrácenou chutí. Dále oko nereaguje na světlo a tmu, pohled psa je strnulý a panenka na oku je rozšířená. Psi polykají různé předměty jako koks, kameny atd., které se potom při pitvě nalézají v žaludku.

Druhé stádium tzv. rabiální, neboli zuřivé se dostavuje za dva až tři dny po objevení prvních příznaků a vyznačuje se silnou dráždivostí, záchvaty zuřivosti a kousavostí. Nemocný pes se zahryzuje do všech překážek, které mu přijdou do cesty a je velmi útočný. Prchá z domova a proběhne desítky kilometrů bez cíle, jako by se snažil uniknout před něčím nepříjemným. Dostaví-li se ochrnutí polykacích svalů, hromadí se sliny v dutině ústní a ve velkém množství vytékají z tlamy: Toto stadium je nejnebezpečnější, protože jak již bylo řečeno, pes proběhne velkou vzdálenost, přičemž může infikovanou slinou potřísnit velké okolí a přitom může dojít i k pokousání jiných zvířat a k jejich nakažení. Tím může dojít k zamoření vzteklinou poměrně velkého okolí.

Třetí stadium, tzv. stadium ochrnutí se projevuje tím, že tlama bývá otevřena, jazyk vyčnívá z dutiny ústní, dolní čelist je pokleslá a oko bez výrazu - ztrnulý pohled. Když se ochrnutí rozšíří i na končetiny, pes upadne a nastává smrt udušením po konečném ochrnutí srdce a plic.

V průběhu onemocnění se mohou vyskytnout i odchylky, obyčejně v tom, že se některé stadium nedostaví, zpravidla to bývá druhé stadium, kdy pes hyne za úplného ochrnutí ve 2 - 3 dnech.

Léčeni psů postižených vzteklinou se neprovádí a vzhledem k vážnosti a nebezpečnosti choroby, která je přenosná i na člověka, podléhá výskyt i podezření ze vztekliny, hlášení ONV.

Držitel psa je povinen hlásit MNV každý případ poranění člověka jeho psem, neboť nelze hned vyloučit podezření ze vztekliny. Hlášení o pokousání musí učinit také osoba poraněná.

Případný výskyt nákazy hlásí MNV obvodnímu veterinárnímu lékaři, který nařídí izolaci podezřelého zvířete, případně se přesvědčí, zda jde o nákazu nebo ne, v případě že ano; hlásí případ neprodleně ONV.

ONV nařídí desinfekci prostředí a osob, které přišly nebo mohly přijít do styku s nakažlivinou. Dále nařídí kontumaci psů a koček po dobu 3 měsíců v obvodu 5 až 10 km okolo místa nákazy.

V zamořených oblastech nebo v jejich sousedství se může každoročně nařídit ochranné očkování u všech psů starších šesti měsíců. Očkování se provádí pauze u zvířat zdravých, pro vzteklinu vnímavých.

Bližší opatření a nařízení provede úřední veterinární lékař podle platných předpisů (zákon 66 a vyhláška MZLVH č. 154 z roku 1961).

Článek 9. část 8. Směrnic o veterinární péči v chovech zvířat, říká: Poraní-li pes nebo kočka, kteří nejeví známky onemocnění, člověka v místě, v němž je nařízena kontumace psů a koček, a je-li možno bez ohrožení lidí takové zvíře zajistit, zařídí se pozorování zvířete po dobu 21 dnů na izolovaném místě. Pozorovaná zvířata musí být odděleně umístěna a tak uzavřena, aby nemohla nikoho poranit ani uniknout. Uhynutí zvířete musí osoba pověřená ošetřováním ihned hlásit veterinárnímu středisku a MNV. Veterinář provede pitvu, zašle hlavu k laboratornímu vyšetření a nechá provést řádnou dezinfekci prostředí, Zůstalo-li zvíře po 21 dnech na živu, musí být usmrceno. Výjimečně nenařídí usmrcení psa, jestliže chovatel po očkování umístí zvíře po dobu 3 měsíců na izolovaném místě, zajistí jeho další pozorováni a dá je každá 3 týdny vyšetřit veterinářem.

Poraní-li pes nebo kočka osobu v místě, kde není kontumace psů, zajistí vyšetření zvířete a nařídí jeho izolaci po dobu 2 - 4 dnů od vyšetření, po uplynutí této doby zajistí znovu vyšetření a bylo-li zvíře shledáno zdravým, zruší jeho izolaci.

Při zostřené kontumaci může ONV povolit úlevy pro některé druhy psů, používané pro zvláštní účely (bezpečnostní, vojenští, lovečtí apod.), a to po dobu, jen kdy se jich pro zvláštní účel používá. Také přemístění takových psů z kontumačního obvodu po očkování v době trvání imunity proti vzteklině, je přípustné.

Toxoplasmóza je onemocnění, které způsobují prvoci toxon nebo-li oblouk. Toto onemocnění je těžko rozpoznatelné od onemocnění psinkového komplexu, neboť má podobný průběh. Onemocnění může probíhat jako onemocnění akutní nebo chronické. Akutní onemocnění se projevuje hlavně u mladých psů. Teplota zde dosahuje až 41 °C, psi zvrací, objevují se prudké průjmy promísené krví a záněty hrtanu. Pes rychle hubne a k úhynu dochází ve dvou až třech dnech.

Nebezpečnost tohoto onemocnění tkví v tom, že je přenosné i na člověka. Humánní lékařství se zabývá výskytem toxoplasmózy u lidí ve spojitosti neplodnosti hlavně u žen, kde dochází k úmrtí plodu v prvé polovině těhotenství - nedonošení.

Leptospirosy Původcem nákazy jsou drobné, jen největším mikroskopickým zvětšením viditelné mikroby, různého háďátkového a tyčinkového tvaru, jejichž konce jsou zahnuté v podobě háčků. Nacházejí se v krvi a ledvinách nemocných zvířat a z těla jsou vylučovány ve velkém množství močí. V přírodě se leptospiry nachází ve stojatých špinavých vodách, zbahněných rybníků, loužích a příkopech. K onemocnění dochází po pozření nakažené potravy, nápoje nebo olizováním předmětů potřísněných močí. Nebezpeční nosiči leptospir jsou také krysy, potkani a nemocní psi. Proto nedovolujeme psům pít ze stojatých vod; v těchto vodách je také nekoupeme, nedovolujeme psům očichávat a olizovat rohy, a nedovolíme :jim také honit a chytat krysy apod.

Pod pojmem leptospirosou psů zahrnujeme u nás dvě onemocnění. Bývá to psí tyfus, tzv. stuttgartská nákaza, kterou vyvolává Leptospira canicola žloutenka psů; tzv. Weilova choroba, kterou vyvolává Leptospira icterohaemorrhagfae.

Štuttgartskou nákazou mohou onemocnět psi v každém věku, častěji však onemocní psi starší jednoho roku, kteří nejsou tak odolní proti tomuto onemocnění jako psi do jednoho roku. Toto onemocnění může zachvátit větší počet zvířat najednou.

Příznaky se projevují vzestupem teploty, zvracením; průjmy a krvácením na sliznicích: Ve zvratcích a stolici se tvoří žlutý povlak a z mordy bývá cítit nepříjemný zápach. Oko je bezvýrazné, spojivka bledá a u psa se projevuje celková malátnost a skleslost. Zánětlivé změny na ledvinách jsou na pohmat velmi bolestivé. Dochází k otravě močí, dostavují se křeče a pes v tomto stadiu hyne.

Léčba je účinná jen tehdy, když je s ní včas započato. Ve většině případů končí uhynutím zvířete. Léčba spočívá v pravidelném a dlouhodobém podávání penicilinu a streptomycinu. Provádějí se také výplachy žaludku a střev, a proti průjmům se podává Chlorampfenicol.

Je důležité, aby psovod při léčbě dodržoval důsledně rády veterinárního lékaře, má-li být léčba tohoto onemocnění úspěšná. Je nutné ,omezit pohyb psa na minimum. Podávat čaj s hroznovým cukrem, syrová vejce a sliznici dutiny ústní je dobré vytírat odvarem heřmánku. Vzhledem k tomu, že toto onemocnění je přenosné i na člověka, je nutné dbát při ošetřování nemocného i na osobní hygienu.

Weilova choroba postihuje především mladé psy. Příznaky tohoto onemocnění jsou podobné jako u předešlého onemocnění - tyfu psů, v mordě se však nevyskytují puchýřky 8 vředy. Po několika dnech, od projevení onemocnění, dochází však k sežloutnutí spojivky oční, sliznice mordy a pokožky, na břiše. Moč obsahuje velké množství bílkovin a žlučových barviv. Nemoc má velmi rychlý a zhoubný průběh. Ke konci onemocnění klesá teplota pod normál což .je, znakem celkového úbytku tělesných sil a dochází k úhynu nemocného.

Léčba se provádí obdobně jako u předešlého onemocnění a má-li být úspěšná, je důležité, aby psovod důsledně dodržoval rady lékaře.

Stává se, že zdánlivě vyléčení psi trpí chronickým zánětem ledvin, zůstávají nosiči leptospir a jsou zdrojem infekce pro ostatní zvířata.

I když toto onemocnění není přenosné na člověka, je důležité dbát při ošetřování nemocného psa, na osobní hygienu.

Tuberkulóza psů je infekční onemocnění, vyvolané bacilem tuberkulózy a projevuje se jako onemocnění chronické.

Bacil tuberkulózy se vyskytuje ve třech typech. U člověka je to typ lidský, neboli humánní, u drůbeže je to typ ptačí a u skotu typ dobytčí.

Toto onemocnění postihuje především cesty dýchací, kosti a kůži. Projevuje se ztíženým dýcháním, hubnutím, nepravidelnou chutí k přijímání potravy, střídavými teplotami, matnou srstí a neelastičností kůže. Jsou-li postiženy TBC kosti končetin, toto se projevuje kulháním, pes těžce chodí a na pohmat jsou zjistitelné nerovnosti povrchu kosti.

K nákaze dochází přímým vdechováním tuberkulózních bacilů nebo požitím infikované potravy a nápojů. Poněvadž nejčastějším původcem onemocnění bývá typ humánní,-je pes napadený tímto typem nebezpečný pro osoby které s nim přicházejí do styku.

Jde-li skutečně o onemocnění TBC, je nutné klinické a rentgenologické vyšetření a provedení tuberkulinační zkoušky. Chceme-li předejít onemocnění psa TBC, nezkrmujeme zbytky z veřejných stravoven nepřevařené.

Vzhledem k tomu, že tuberkulózní pes, je nebezpečím pro své okolí, a jeho léčba by byla příliš nákladná, má být pes odborníkem utracen.

b ) Nákazy: Nákazy říkáme těm nemocen, jak již bylo uvedeno, které nejsou přenosné na člověka. Tyto jsou přenosné jen ze psa na psa a jiná masožravá zvířata jako lišky apod. Jsou to psinka, infekční zánět jater a tlapková choroba. Tato dvě poslední onemocnění, která se u psů vyskytují, řadíme do psinkového komplexu, protože jsou svým průběhem podobná .onemocnění psinkou.

Psinka je nejobávanějším a nejzhoubnějším onemocněním jak psů, tak i jiných masožravců, zejména, kde je větší počet zvířat pohromadě, jako ve výcvikových střediscích, farmách kožeš. zvířat apod:

Nejčastěji jsou tímto onemocněním postižena mladá zvířata od 3 do 12 měsíců a úmrtnost bývá veliká. - Inkubační doba je 4 až 20 dní.

Původcem psinky je velmi drobný zárodek - virus, který má vhodnou půdu k svému rozmnožení v oslabeném. a vnímavém organismu zvířete.

zdroj: www.cz-pes.cz