ZÁKLADNÍ NERVOVÉ PROCESY PSA

Než přikročíme k objasnění základních nervových procesů, je nutné si blíže vysvětlit skladbu nervové tkáně, abychom lépe pochopili úlohu, složitost a důležitost základních nervových procesů pro úspěšný výcvik psa.

Nervová soustava je tvořena nervovou tkání, která představuje obrovská množství mikroskopicky malých částic nervových buněk, neboli neuronů. To znamená, že nervová buňka je základní jednotkou nervové soustavy.

Nervová buňka se skládá z těla buňky, dále z většího počtu rozvětvených krátkých nervových vláken, které se nazývají dentrity a jednoho dlouhého nervového vlákna, které je na konci rozvětvené a nazývá se neuritem. Funkce nervové buňky je následující. Prostřednictvím rozvětvených dentritů nebo také přímo svým tělem vnímají nervové buňky vzruchy, .které k nim neustále přicházejí ze smyslových orgánů nebo jiných nervových buněk. Tak se vzruch dostane do míchy nebo až do mozku. Zde se v příslušných centrech hromadí a přetváří na nové kombinace nervové impulsy, které jsou opět prostřednictvím nervových buněk - neurytem přenášeny až k příslušným pohybovým orgánům psa.

Dříve než bude vysvětleno jak probíhá akt reflexní činnosti, je nutná nejdříve objasnit pojem reflexu:

Pod pojmem reflex rozumíme odpověď organismu na podráždění jeho nervové soustavy: Podněty, které vyvolávají reflexy, mohou býti nepodmíněné i podmíněné- Mohou přicházet z vnějšího prostředí, v němž se pes nachází (zvuky, povely, posunky, tlak ruky apod.), nebo z vnitřního organismu psa onemocnění nebo podráždění vnitřních orgánů). Odpovědí na kterýkoliv z těchto podnětů jsou svalové stahy, které způsobují pohyb organismu. Například: Psovod se psem nacvičuje cvik "SEDNI!". Správně používá stanovených podnětů. Mimo jiné i trhnutí vodítkem směrem nahoru a tlaku levé ruky na záď psa. Těmito nepodmíněnými podněty ve skutečnosti podráždil nervovou soustavu psa. Tato na základě podráždění vydala pokyny-odpověď organismu, a proto si pes usedl u nohy psovoda. Z uvedeného příkladu vyplývá, že podněty vyvolaly podráždění nervové soustavy a tato vzápětí na toto odpovídá reflexní činností. Reflexem v daném případě bylo usednutí psa u nohy psovoda. Přitom je však třeba zdůraznit, že reflexní činnost nervové soustavy je aktem složitým, který probíhá velice rychle za sebou a podle přesných zákonitostí.

Nyní bude správně podrobněji vysvětlit probíhající reflexní činnost, která se nazývá reflexním obloukem. Reflexní oblouk jako nervový proces má tři části

Počátek reflexního oblouku tvoří aferentní část (dostředivá), kdy podnět vyvolal podráždění nervové soustavy prostřednictvím některého smyslového orgánu psa. Toto podráždění nervová soustava přijímá jako nervový vzruch a prostřednictvím nervových buněk jej vede do míchy, případně až do mozku psa. Aferentní část reflexního oblouku spočívá v tom, že dopravuje vzruch z periferie do centra - ústřední nervové soustavy.

Takto dopravený vzruch do mozku psa je přebírán podle určitého řádu nervovými buňkami mozku psa. V příslušném centru mozku psa jej nervové buňky zpracují v impuls. Tento probíhající proces v mozku nebo míše se nazývá ústřední částí reflexního oblouku.

Zpracovaný vzruch ústřední nervovou soustavou jako impuls vracejí nervové buňky (neurity) příslušným orgánům nebo částem těla psa. Tato část reflexního oblouku se nazývá aferentní částí (dostředivá).

Reflexní oblouk je třeba si představit jako úžasně rychlé nervové procesy, přenášející vzruchy ze smyslových orgánů do ústřední nervové soustavy a zpět do svalů nebo žláz, které jsou výkonným aparátem organizmu psa.

Proces vzruchu a útlumu.
Proces vzruchu a útlumu jsou nejzákladnějšími nervovými procesy. Každá reflexní reakce závisí na vzájemném vztahu obou základních nervových procesů, tzn. vzruchu a útlumu.

Vzruchem rozumíme každé podráždění nervové soustavy. Tím, že jsou vzrušena nervová centra dochází k určité reflexní činnosti organizmu. Při výcviku psa nám proces vzruchu vyvolávají nepodmíněné a podmíněné podněty. Bez používání těchto podnětů bychom. nemohli dosáhnout toho, aby nám pes provedl požadovaný cvik.

Útlum je opakem procesu vzruchu. Při útlumu jsou nervová centra v takovém stavu, kdy činnost orgánů s nimi spojená se dočasně zastavuje, nepracuje. Například. Psovod cvičí se psem cviky u nohy. V blízkosti se objeví kočka, kterou pes začne pozorovat. Psovod však v tomto okamžiku dal psovi povel "LEHNI!". Pes na tento povel nereaguje, a to proto, že v mozkovém centru spojeného se sluchem byl v tomto okamžiku útlum. Psovod měl nejdříve .odvrátit pozornost psa od kočky, upoutat jej oslovením na sebe a pak vydat příslušný povel.

Formy pohybu procesu vzruchu a útlumu.
Procesy vzruchu a útlumu jako nejzákladnější nervové procesy se neomezují jen na ten bod ústřední nervové soustavy, kde vznikly. Z místa, kde se objevily, se rozšiřuji i do jiných částí nervové soustavy. Tato forma pohybu procesu vzruchu i útlumu se nazývá i r a d i a c í. Po každé iradiaci v zápětí dochází k soustřeďování se procesu vzruchu nebo útlumu opět do míst, kde vznikly. Tento probíhající nervový proces vzruchu a útlumu se nazývá k o n c e n t r a c í.

Iradiace a koncentrace jsou základní formy pohybu nervových procesů vzruchu a útlumu a s jejich pomocí dochází k různým formám pohybu organizmu. Tato schopnost a činnost nervové soustavy má pro výcvik psa značný význam, zvláště kdy budujeme u psa podmíněné reflexy. Pro praktický výcvik psa je třeba si zapamatovat, že pohyb vzruchu a útlumu je také závislý na síle používaných podmíněných nebo nepodmíněných podnětů. V situacích, kdy je pes unavený, je pohyb procesu vzruchu a útlumu obtížný a dosti namáhavý. Únavu psa musí umět psovod při výcviku postřehnout a těmto fyziologickým jevům přizpůsobit i svojí další činnost. Pro neznalost těchto základních otázek se často stává u některých psovodů, že sílu podnětů při výchově nebo výcviku psa volí nevhodně a nesprávně. To má za následek, že mladý pes se brzy unaví a ztrácí zájem o další výcvik.

Dominantní ohnisko vzruchu.
Působí-li podněty na některé nervové centrum dlouho a silně, může se v mozku psa vytvořit stálé a koncentrované ohnisko vzruchu. Takto vzniklé ohnisko vzruchu se nazývá dominantním ohniskem, v jehož činnosti je pro nás podstatné to, že k sobě přitahuje všechny ostatní vzruchy přicházející do ústřední nervové soustavy. Jakýkoliv vedlejší podnět místo toho, aby vyvolal požadovanou reflexní činnost, naopak zesiluje působení dominantního ohniska vzruchu. Například, podráždění těla sajícího štěněte (pokud podráždění není příliš silné) nemusí přerušit jeho sací pohyby, ale může je naopak zesílit. Další příklad. Psovod pracuje se psem na stopě v terénu. Před psem vyběhne zvěř. Pes projeví zájem zvěř pronásledovat. Psovod jej však přidržel na vodící šňůře a tak mu zabránil v nežádoucí činnosti. Přes toto opatření však pes nejeví zájem o stopování ani v případě, že mu psovod dal povel "HLEDEJ! ". Pes neustále zvedá hlavu a větří ve směru kudy zvěř prchala. V tomto případě jde o výskyt dominantního ohniska vzruchu, vyvolaného zvěří, na kterou pes dosti silně reaguje. Povely psovoda v tomto případě dominantní ohnisko naopak ještě více zesílily. Správné je v takovém případě psa uklidnit, odstranit tak působení dominantního ohniska vzruchu a pak je možné opět ve vypracování stopy pokračovat. V jiném případě může dominantní ohnisko u psa vyvolat sám psovod tím, že s ním hrubě zachází, nesprávným prováděním výcviku, přetěžováním a podobně. Často se můžeme setkat u psů se slabší nervovou soustavou, že vedlejší a okolní podněty je odvádí od klidné a soustředěné činnosti při výcviku.

Celá problematika této kapitoly má za cíl začínajícího psovoda seznámit se základy fyziologických procesů psa. Sladováno bylo i to, aby si uvědomil, že v procesu výcviku pracuje a působí na nervovou soustavu psa. Není lhostejné jakým způsobem toto působení ze strany psovoda je vedeno. Uváděné příklady dávají dostatek důkazů o tom, že neznalostí základů o fyziologii nervových procesů může psovod psa při výcviku kazit, nebo dokonce pokazit vůbec. Pochopením a správným využitím znalostí o základních fyziologických procesech, může psovod výcvik psa zrychlit a zkvalitnit.