Psychogenní dermatózy psů a koček 2-část B)

Průběh změn je velice pomalý, občas se proces na několik měsíců zastaví. Siamské kočky a jejich kříženci nevykazují při nadměrném lízání žádné kožní reakce:5 vzhledem k tomu, že teplotně labilní enzymy, které katalyzují prekurzory melaninu v melanin jsou aktivní, srst ztmavne (vysoké teploty produkují bílou barvu srsti, nízké teploty pigmentaci chlupů a oblast bez srsti je chladná). Při následujícím línání srst získá normální barvu.
Klinické příznaky: symetrická alopecie, ohraničená alopecie – zesílení kůže, eroze, neustálé olizování čenichu, exkoriace způsobené škrábáním a kousáním a onychofágie.
Diferenciální diagnózy: eosinofilní plaky, dermatofytóza, demodikóza, atopie, potravní hypersenzitivita, alergie na bleší kousnutí, získaná symetrická alopecie koček.
Diagnóza: kočky se obvykle intenzivně lížou v tajnosti, jsou ostýchavé a při tomto aktu se schovávají, proto unikají pozornosti majitele. Na tento problém lze usuzovat podle nálezu chomáčků chlupů v místě, kde se kočka čistí, ve zvratcích a v trusu. U psychogenní alopecie chlupy dorostou, pokud se zvířeti v lízání zabrání, např. límcem.
Jednoduchou laboratorní metodou, kterou lze odlišit spontánní alopecii od navozené ztráty srsti je trichoskopie.

U psychogenní alopecie jsou chlupy mechanicky poškozené, ulámané, roztřepené; zjišťují se všechny tři růstové fáze chlupů současně. Psychogenní alopecie nereaguje na kortikosteroidy. K léčbě by se mělo přistupovat až po odstranění vyvolávajícího stresového faktoru. Kočky jsou zvířata tak silně vázaná na své teritorium, že jakákoliv změna v hierarchii v rámci teritoria u nich představuje velmi silný potenciál úzkosti. Dalšími faktory je nový pes, nové dítě v domácnosti, změna bydliště, nebo velké změny v domácnosti.
Pokud se tyto změny upraví, kočka se může zlepšit i bez léčby nebo k přerušení tohoto zvyku postačí jen 30ti denní přeléčení anxiolytickými léky (proti úzkosti).10 Pokud nelze odstranit potenciální stresující faktory, pak nezbývá než tento problém dlouhodobě řešit medikamentózně. Lokální léčba nemá význam, neboť kočka si ji okamžitě slíže. U koček se při psychogenní dermatóze nedoporučuje používat ochranný límec, poněvadž u nich může ještě prohloubit jejich úzkostlivý či depresivní stav.
Vzhledem k tomu, že psychogenní alopecie je často nesprávně zaměňována za hormonální poruchu, je důležité si z diagnostického hlediska uvědomit tato tři fakta: 1) psychogenní alopecie nereaguje na kortikosteroidy; 2) symetrická alopecie u koček nepředstavuje hormonální poruchu; 3)hormonální hypofunkce u koček téměř neexistují. Kočky mají predispozice k hormonálním hyperfunkcím.
Cucání ocasu – tento zlozvyk vycházející z nudy se vyskytuje především u koček, zejména u siamských.5 Klinicky se cucání ocasu velice snadno zjistí podle zvlhčené distální části ocasu (2 – 3 cm), přičemž chybí současný zánět kůže a přítomnost šupin. Terapie není úspěšná, pokud se u postižené kočky nevyřeší problém nudy.

2) Klasifikace psychogenních dermatóz hlediska poruch chování
Níže budou popsány poruchy chování, které se mohou stát příčinou kožních změn a jejich základní rozdělení:
Aktivity sloužící jako náhražka:15,16 lízání, onychofágie a škrabání se – často doprovází depresi a úzkost a slouží jako úleva od emotivního napětí a tím chrání zvíře před dalšími následky těchto stavů.16 Úzkost z odloučení je strach ze samoty a z odloučení od sociálních partnerů. Strach z neznámých věcí se týká koček, které vyrostly na izolovaných místech. Jsou to vystrašení jedinci, u kterých se fobie, úzkost a deprese aktivují, když nemají možnost úniku.16 Úzkost ze ztráty teritoria – souvisí se stěhováním, úmrtím osoby nebo jiného zvířete v domácnosti. Prvním příznakem je značkování močí. Úzkost z uzavřeného prostoru – se týká koček, které nechodí ven, přičemž úzkost je vyvolána chybějícími viditelnými stimulacemi. Kočka pak pravidelně k večeru prezentuje hyperaktivitu jako běhání po bytě, lízání a predátorské napadání předmětů, jiných zvířat a osob v domácnosti.
Stereotypie: neustálé, pravidelně se opakující aktivity, které nemají evidentní cíl. Patří sem kousání ocasu, lízání a škrábání.16
Agrese: kočka může ve stavu úzkosti napadat sama sebe, přičemž některé části svého těla považuje za svou kořist.16
Další psychologické poruchy chování, které se projevují intenzivním lízáním, kousáním a škrabáním jsou:
a) Úzkost: je patologický stav reaktivity, při němž se objevují analogické emocionální reakce, které vycházejí ze strachu z vnitřního a vnějšího prostředí. Výsledkem je narušená autokontrola a ztráta schopnosti adaptace.
Existují tři klinické formy úzkosti:16 paroxysmální (konvulzivní) – krátkodobé krize s neurovegetativními projevy jako je tachykardie, tachypnea, ptyalismus, průjem, pocení a uvolnění obsahu análních váčků; intermitentní – zvýšené značkování teritoria, agresivita, rolling skin syndrom16 = dorzolumbární hyperestézie, autoagresivita vůči některým tělesným partiím, náhražkovitá chování a poruchy spánku; trvalá – lízání, bulímie.
b) Deprese: představuje sníženou reaktivitu na stimulace, která je často následkem neřešené a neléčené úzkosti.
Klinické formy deprese:15
1. akutní deprese – nespavost, anorexie, náhražkovité aktivity – lízání, škrábání, kousání
2. chronická deprese – akutní deprese, která může vyústit v narušení normálních hygienických aktivit
3. reaktivní deprese dospělých jedinců – příčinou je násilný emocionální šok. Za několik dní po něm se projevuje apatie, anorexie, exkoriace na kůži krku způsobené škrábáním.
4. chronická deprese dospělých jedinců – mohou ji vyvolávat i dlouhodobě podávané progestageny. Kočka se nechce socializovat, střídají se u ní fáze podráždění, značkování teritoria, hlasové projevy a lízání, častá je narušená péče o srst.
5. Evoluční deprese – je vázaná na stárnutí mozku, postihuje jedince starší deseti let. Podstatou bývají často tumory mozku. Kočka se přestane čistit, má poruchy spánku a vykazuje náhražkové aktivity.
c) Distimie: je nepředvídatelná a cyklická změna nálad s impulzivními anebo sterotypními projevy agresivity, poruch spánku a poruch v příjmu potravy. Mezitím se kočka chová normálně. Z hlediska dermatologie se jedná o určitou formu autoagresivity, kdy se kočka kouše a napadá vlastní tělesné partie. U koček, jejichž fáze agresivity jsou nepředvídatelné a nekontrolovatelné, se volí eutanázie.

Diskuse
Vzhledem k tomu, že psychogenní dermatózy představují kategorii problémů, které spadají do rámce tří oborů jako je psychologie, dermatologie a behaviorologie, klasifikovala jsem je ze dvou hledisek – a) z pohledu dermatologického a b) z pohledu psychobehaviorálního. I když se v podstatě jedná o studium jednoho problému ze dvou až tří hledisek, podle zaměření příslušného oboru, mým cílem bylo naznačit kolegům, aby se nezaměřovali jen na samotný klinický projev na kůži, ale aby si přitom uvědomili, co vše se za tímto projevem může skrývat i z hlediska psychiky zvířete. Cílem tohoto článku bylo poskytnout přehled existujících poruch, podrobná léčba těchto problémů není předmětem tohoto článku. Literatura v tomto smyslu také není jednotná ani z hlediska léčby. V literatuře se někdy výrazně liší doporučené dávky psychofarmak, proto jsem pro veškerá používaná psychofarmaka sestavila přehlednou tabulku,6 do níž jsem zaznamenala všechny dávky, které byly popsané v dermatologické literatuře. Pro podrobnější informace ohledně léčby doporučuji obrátit se na behaviorální medicínu.

Závěr
Vždy je nutné pátrat po základní příčině. Vzhledem k tomu, že se psychogenní faktor nedá jasně prokázat či dokumentovat, diagnózu psychogenní dermatóza lze vyslovit až potom, kdy se vyloučí všechny možné fyzické příčiny. U většiny zdravotních problémů, které jsou spojené s psychogenní dermatózou je velmi obtížné stanovit jaký podíl i na zjevně fyzickém problému mohou představovat psychogenní faktory. Psychofarmaka jsou u zvířat různě účinná, málokdy přinesou stoprocentní efekt, někdy se jich musí vystřídat více. Nedoporučuje se nahrazovat řešení psychického problému medikamentózní léčbou. Psychogenní dermatózy jsou z vědeckého hlediska vzácné, ale psychická stránka by se ani u zvířat neměla podceňovat. Většina psů a koček žijících ve městech nežije přirozeným způsobem života a odtud pramení jejich psychické problémy.
Adresa autora:
MVDr. Rostislava Fábiková, člen ESVD
Clinica Veterinaria Mugello
500 37 San Piero a Sieve
prov. Firenze
Italia
e-mail: Rostislava@libero.it

zdroj: www.vetweb.cz