Behaviorální medicína – poruchy příjmu potravy

Š. NAVAROVÁ
Veterinární ordinace a poradna pro poruchy chování zvířat, Opava
Veterinářství 2006;56:362-364.

SOUHRN
Poruchy příjmu potravy u psů nebo koček jsou vážným problémem, který vzniká z různých příčin. Jednou z nich může být i příčina psychická související s poruchou chování. Pokud zvíře odmítá přijímat potravu, vyvolává pak často ve svých majitelích vážné obavy o zdravotní stav jejich mazlíčka. Článek vysvětluje možné souvislosti mezi vznikem poruchy příjmu potravy a naučeným chováním. Z pohledu behaviorální medicíny je nezbytné ke klientům přistupovat trpělivě s dostatečnou časovou rezervou a individuálně hledat případná řešení celého problému.

SUMMARY
Disorders of food intake in dogs or cats present important problem that stems from various causes. One of them can also be psychic reason associated with behavioural disorder. When an animal refuse food, evokes then in its owners serious concern for health state of their pet. The article explains possible sequence between arise of food intake disorders and learned behaviour. In regard of behavioural medicine is necessary to approach to clients patiently with sufficient time cushion and individually look for eventual solution of the whole problem.

Signály hladu a sytosti jsou mozkem zpracovány na dvou úrovních. Na první úrovni jsou signály z mozkových receptorů hladu a dále signály sytosti vysílané žaludkem sloučeny v mozkovém kmeni, aby byl zjištěn celkový stupeň potřeby. Aby došlo ke vzniku vědomého pocitu hladu a potřeby vyhledávat potravu, musí být signál hladu v mozkovém kmeni dále zpracováván v předním mozku. Klíčovým místem v tomto ohledu je hypotalamus. Hlad je ovlivněn dvěma zásadně odlišnými způsoby působení na obě části hypotalamu. Jedná se o laterální hypotalamus a ventromediální hypotalamus. Poškození laterálního hypotalamu ústí v naprostou absenci hladu, kdy takto postižení jedinci vyhladoví k smrti, pokud nejsou krmeni umělou výživou. Téměř přesný opak tohoto stavu vzniká v důsledku léze v oblasti ventromediálního hypotalamu, kdy dochází až k hltavému překrmování velkým množstvím potravy.1
U lidí je obezita nejčastěji se vyskytující poruchou příjmu potravy. Opačný druh problému představují mentální anorexie a bulimie. Obě tyto poruchy jsou charakterizovány patologickou touhou neztloustnout.1
Psi ani kočky netrpí nechutenstvím nebo přímo anorexií ze stejných důvodů jako lidé. Je jim jedno, jestli přibírají na váze, nechodí tajně zvracet a nepolykají cíleně projímadla. Netrpí neustálým srovnáváním s okolím, s módními trendy a s modelkami. Prostě stravu odmítnou. Ve většině případů se jedná o důsledek nějakého traumatu – radikální změna prostředí, stres v souvislosti s pobytem v hotelu pro zvířata, psychické trauma ze ztráty majitele apod. Druhou skupinu zvířat pak tvoří chybné stravovací návyky domácích mazlíčků. Tato zvířata jsou často krmena z ruky a veškeré jejich chování je zaměřeno na získání toho nejcennějšího – tedy pozornosti majitele. Většinou jsou už pevně vytvořené rituály, kdy mlsný jazýček domácího mazlíčka vyžaduje krmení jen syrovým masem nebo šunkou. Jejich přání bývají vyslyšena. Ovšem jen málokterý z majitelů přizná veterinárnímu lékaři, jaké stravovací návyky má jeho mazlíček. Získat pravdivé informace bývá komplikované.
Je nezbytné, aby byla stanovena pravidla související s krmením a běžnými denními rituály – kdo psa krmí a kdy jej krmí. Než se psí strava dostala do zorného pole komerčních společností, dostávali domácí miláčkové zbytky z rodinného stolu, někdy vylepšené o pár odřezků masa. Tato strava se pohybovala na hranici únosnosti z hlediska správného nutričního složení. Ale bylo velice důležité, že pes věděl, že je krmen zbytky. Rodina jedla jako první, hierarchie byla zachována. Dnes naopak většina majitelů krmí psy z různých důvodů jako první. Především si chce sednout v klidu ke stolu. Majitelé se domnívají, že sytý pes je nebude obtěžovat dotíráním a žebráním o zbytky ze stolu. A i když zjistí, že to tak není, přesto psa krmí jako prvního. Tím se opět mění postavení psa v jeho smečce. Ve vlčí smečce totiž vždycky jedli nejdříve ti nejvýše postavení, aby se dostali k nejlepším soustům.2

Pacient č. 1 – „Tina“
Charakteristika případu: do ordinace se dostavili starší manželé, majitelé dvou psů a dvou koček. S chovem domácích mazlíčků mají značné zkušenosti a věnují jim hodně času a pozornosti. Přijeli se poradit s krmením nejmladšího přírůstku – nyní už takřka osmiměsíční kočkou. Konzultaci pro psychickou poruchu jim doporučila jejich ošetřující veterinární lékařka, která kočičku opakovaně vyšetřila, odebrala krev na základní biochemické a hematologické vyšetření a veškeré výsledky rozboru krve byly bez jakéhokoliv patologického nálezu.
Anamnéza: celý problém byl v tom, že podle údajů obou manželů kočka odmítá sama přijímat krmivo, je malá a vzhledem k její droboučké konstituci ji zřejmě ani nebude možné vykastrovat, protože celá operace by pro ni byla velmi riziková. Přestože má kočka možnost přijímat granulky, nikdy se sama nekrmí a vždycky se nechává krmit svou majitelkou v náručí. Tímto způsobem je krmena 4 – 6x denně a je schopna přijímat pouze malinké kousíčky kočičí paštiky, které jí majitelka dává rovnou z ruky. Celý tento rituál je pro majitelku poměrně náročný, protože pracuje na směny a „dohání“ pak krmení i během noci, aby kočka nezeslábla.
Vlastní pozorování: kočka je v dobré kondici, nádherně osrstěná. Vážila 3,5 kg a nezdála se nijak podvyživená, pohybovala se bez problémů a jevila zájem o okolí. Je to kříženec kočky barmské s radgollem. Majitelé mají ze stejného spojení, ale z předešlého vrhu už doma kocoura, který je velikostí spíše po otci (radgoll). Je tedy mohutný, váží téměř 6 kg, velice temperamentní a má až neuvěřitelný zájem o krmení. Naopak kočka se svou tělesnou konstitucí podobá matce (barma). Při podrobném rozboru celé situace vyplynulo, že když si kočičku dovezli domů, byla poměrně zanedbaná, ustrašená a hlavně se jim zdála malinká v porovnání s kocourem. Domnívali se totiž, že koťata ze stejného spojení by měla být stejná.

A protože se snažili kočku co nejrychleji vykrmit, tak ji majitelka začala dokrmovat v náručí paštikou po jednotlivých soustech. Sami majitelé velice úzkostlivě kontrolují každé pozřené sousto – pět kousíčků paštiky, osm granulí. Krmivo pro kočku kupují opravdu kvalitní, většinou i to nejdražší.

Diagnóza: naučené chování.
Doporučení: samozřejmě není možné měnit stravovací návyky radikálním způsobem – s chováním kočky přímo souvisí chování a jednání jejích majitelů. Je tedy nezbytně nutné postupovat krok za krokem. Krmivo – granule nebudou mít kočky volně k dispozici po celý den a noc. Oba manželé sice tvrdí, že tyto granule přijímá pouze kocour, ale nejsou objektivně schopni zjistit, jestli se kočka nekrmí v noci. Když byla kočka v ordinaci hladová (pro jistotu ji majitelé nekrmili před cestou autem), přijímala granule bez jakýchkoliv problémů. Manželé se tedy pokusí kočce omezit volný přístup ke granulím, ale budou je nabízet v pravidelném denním rytmu. Stejně tak omezí dokrmování paštikou v náručí a budou paštiku nabízet po troškách na misce. Domluvili jsme se na systému, který vyhovuje jejich dennímu režimu a pro začátek budou kočku zkoušet krmit častěji než kocoura. Zároveň se budou věnovat více svým psům – delší vycházky mimo domov a pokusí se ignorovat kočičí vyhledávání pozornosti. Majitelé byli informováni o nutnosti dodržovat důsledně nově nastolený režim a uvědomovali si i délku trvání celého procesu.
Medikace: v tomto případě nebyla medikace nutná.
Terapeutický efekt: přestože začátky nebyly jednoduché – obavy majitelky o zdraví jejich kočky byly značné – postupně se podařilo zavést celou podstatnou změnu stravování dle naší dohody. Kočka se začala sama krmit a dokonce po několika měsících vyžadovala krmivo hlasitým mňoukáním.
Při kontrole po šesti měsících byla hmotnost kočky mírně zvýšená na 3,8 kg a majitelé udávali významnou změnu chování – aktivní zájem o krmivo. V tomto období už kočka sama přijímala potravu a nebylo nutné ji dokrmovat. Z prognostického hlediska je příznivá změna i v rodinné situaci – narodilo se první vnouče a svou pozornost a péči věnuje nyní majitelka dítěti.

Pacient č. 2 – „ Don“
Charakteristika případu: klienti přišli s Donem do poradny z důvodu odmítání potravy, pacient měl problémy s trávením, které se projevovaly hlasitým „škrunkáním“ v břiše po jídle a neustálým vyžadováním pozornosti. Don je střední pudl ve věku dvou let. Hmotnost při první návštěvě byla 3,9 kg. Majitelé už navštívili několik veterinárních ordinací, kde chtěli řešit vhodné krmení. Momentálně je nejvíce trápí Donova nízká hmotnost a mají vážné obavy o jeho zdraví.
Anamnéza: Don už od věku štěněte přijímal krmivo s obtížemi – v jednom období granule zřejmě hltal a následně zvracel. Zkoušeli už různé druhy potravy, Don pozře tak jedno sousto a zbytek odmítá přijmout. Opakovaně byl vyšetřen včetně odběrů krve – bez patologického nálezu. Některé dny nepřijímá krmivo vůbec. Občas se po krmení chová jako by měl bolesti břicha doprovázené hlasitými zvuky – „škrunkání“. Majitelé nabízejí stravu několikrát denně a to granulky pro malá plemena, kapsičky, eventuelně vařené maso doplněné čerstvou zeleninou.
Vlastní pozorování: Don je pes subtilního tělesného rámce. Pravděpodobně spíše trpasličí než střední velikosti. Je typicky zvídavý a temperamentní, srst majitelé udržují. Je evidentní, že Donovi je věnována maximální péče. V domácnosti žijí tři generace dospělých lidí – prarodiče vysokého věku, matka a dospělá dcera. Psa si koupila dcera jako mazlíčka, starají se o něj střídavě všichni členové domácnosti. Během několika návštěv je zřejmé, že Don je velice fixován na svou majitelku a těžce snáší jakékoliv odloučení. Majitelka pracuje ve směnném provoze, Don celkem ochotně akceptuje její ranní směny, zatímco během odpoledních směn je výrazně nervóznější a odmítá veškerou potravu. Neochotně se i venčí. Když není majitelka doma, prarodiče se Donovi plně věnují, hrají si s ním v rámci svých fyzických možností a zdá se, že postupně Don upíná svou pozornost ke staré paní, chodí se mazlit a při krmení z ruky přijímá malé množství potravy. Granulky neodvažují, ale počítají. Většinou pozře 8 až 12 granulek denně.
Diagnóza: naučené chování s prvky strachu z odloučení (fixace na jednoho člena domácnosti).
Doporučení: stanovení stravovacího režimu tak, aby se zvýšil kalorický příjem v množství krmiva, které je pes ochoten přijmout a zároveň rozvolnit pevnou vazbu mezi Donem a jeho majitelkou. Vzhledem k tomu, že hlavním problémem se jevila nízká hmotnost a potřeba jejího navýšení, zkusili jsme krmení v častějším denním rytmu. Protože Don není nikdy sám, nebyl problém nastavit krmení 5x denně po malých dávkách. Majitelka s Donem trávila méně času, většina péče o psa se přesunula na matku a babičku majitelky, které Donovi nejen připravovaly potravu a krmily jej, ale také si s ním nyní víc hrály a pokud to jejich zdravotní stav dovolil, chodily s ním i na procházky. Během tří měsíců se zjevná nervozita Dona v nepřítomnosti majitelky zmírnila, sice na ni stále čeká, ale už má i jiné zájmy, dokonce přijímá potravu i v době, kdy je majitelka mimo domov. Ovšem i nadále ji preferuje mezi všemi ostatními členy domácnosti.
Medikace: nebyla nutná.
Terapeutický efekt: vzhledem k tomu, že všichni členové domácnosti měli na celý problém shodný názor a navrhované řešení vnímali jako vhodné, podařilo se v průběhu poměrně krátké doby upravit stravovací režim.
Dnes, po téměř sedmi měsících, je hmotnost psa vyšší o téměř půl kilogramu, což je majiteli vnímáno jako výsledek úspěšný. Don je krmen stále v intervalu 5x denně po malých dávkách potravy, v jeho jídelníčku se kromě granulí pravidelně vyskytuje i vařené kuřecí maso s těstovinami, tvaroh a sýry. Zkrmování syrové zeleniny bylo omezeno a v důsledku toho došlo k podstatné redukci hlasitých zvuků ze zažívacího traktu a stejně tak vymizely i bolesti břicha po krmení. Většinou je Don krmen z ruky nebo během hry, kdy je ochoten přijmout i větší množství potravy. Je diskutabilní, jestli je tento zavedený systém ten „správný“, v každém případě ale vyhovuje Donovi i jeho majitelům.

Diskuse
Pokud pes nebo kočka začne odmítat potravu, majitelé s nimi navštíví veterinárního lékaře. Ten samozřejmě dotyčné zvíře vyšetří a případně léčí, jako by šlo o medicínský problém. Až teprve poté, kdy se neprokáže žádné onemocnění, lze usuzovat, že se jedná o projev psychologického původu. Tyto problémy však nelze řešit v průběhu běžné ordinační doby s plnou čekárnou za zády. Konzultace s problematikou poruch chování nejsou záležitostí minut, ani desítek minut – je to časově náročná práce s nejistým výsledkem.2,3
Při aplikaci behaviorálního terapeutického přístupu je potřeba pátrat po příčinách, proč se zvíře chová určitým způsobem. Zaměřujeme se na podněty, které vyvolávají určité reakce, jež jsou vnímány jako problémové. Behaviorální terapie zahrnuje řadu terapeutických metod založených na principech učení a podmiňování a zaměřuje se na změnu chování v určitých konkrétních situacích. Při poruchách příjmu potravy je zřejmé, že žádný zdravý pes či zdravá kočka se dobrovolně netrápí hlady. Pokud není shledána žádná fyziologická příčina nechutenství, je třeba se soustředit na psychologické problémy. V nejčastějších případech se jedná o naučené chování, které majitelé ve svém mazlíčkovi vypěstovali, a které se postupně stává nezvladatelným.4,5

Závěr
Dlouhodobou změnou přístupu k dennímu režimu krmení lze dosáhnout poměrně značných úspěchů ve zlepšení příjmu potravy.

Literatura:
1. Rita L. Atkinson Psychologie. Praha; Portál, s. r. o., 2003:11,358-360,366,571.
2. Fischer J. Why Does My Dog…? London; Souvenir Press Ltd., 1991:13,108-110.
3. Heathová S. Co vyvádí vaše kočka? Praha;Mladá fronta, 2005:16-18,136.
4. Sheldrake R. Váš pes to ví. Praha;Rybka Publisher, 2003:331.
5. Carlson J., Green R. Hodný pes – nemožné chování. Praha;Práh, 1995:96.

Adresa autora:
MVDr. Šárka Navarová
Veterinární ordinace a poradna pro poruchy chování
Hauerova 5
746 01 Opava
e-mail: sarka.navara@seznam.cz

zdroj: www.vetweb.cz