Adharka

Moje krásná Aduško,

tenhle dopis je jen a jen pro Tebe!!! Pro tu nejúžasnější čubinku co jsem kdy měla!!!

Všechno to začalo tak krásně a nevinně. Úplně náhodou jsem si tě našla na internetu pod názvem Darujeme štěně argentinské dogy, od narození hluchou... Pokud by si tě nikdo nevzal, šla by si do nebíčka už jako štěňátko. Když jsem viděla tvou fotečku, bílá kulička s očkama jako knoflíčky a čumáčkem roztomile narůžovělým, zamilovala jsem se do tebe na první pohled.



Jela jsem si pro tebe až za Brno a strašně moc se na tebe těšila. Snad jsem se i trošku bála tvé hluchoty, v duchu jsem se ptala - zvládneme to, bude hodná... Ale vždy jsem ty otázky zahnala někam dozadu do mé hlavy a radovala se z Tebe... Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si tě vzala do náruče a pyšně si tě vedla do auta... Cestou jsme zastavili na louce, abych tě vyvenčila a trošku jsem se bála, že mi utečeš, když neslyšíš, ale kdepak... Byli jsem nerozlučné už od první minuty co jsme se viděli. Běhala si za mnou a vrtěla tím svým ocáskem. A já se smála...



Pamatuješ Adharko, první 2 měsíce jsme byli spolu ještě v té garsonce, kde tě ta zlá sousedka neměla ráda. Ale brzy sis našla dva nové kamarády, bandogy, s kterými jsme chodili každý ven na procházku do borského parku a tam si s nima lítala bez vodítka. Byla jsi tak plná života... A já pro nás dvě hledala baráček u Plzně i se zahrádkou. A povedlo se... Zbývalo už jen pár týdnů, než se vše na úřadech vyběhá a mohli jsme se stěhovat. Bylo před Vánoci a my jako ten nejkrásnější dárek dostali tátu... Vzpomínáš. Johny byl náš chlap, naše opora, moje láska a tvůj táta. S ním jsme se rozhodli, že ti pořídíme sestřičku, aby sis měla s kým hrát a podle koho se orientovat. a tak jsem to pořídili Nessinku..



Společně jsme se všichni stěhovali do vytouženého baráčku a já v té chvíli myslela, že tohle štěstí mi už nikdy nikdo nedokáže vzít... Bože, jak krutě jsem se mýlila...

bylo krásné sledovat, jak obě vyrůstáte, jak se z malých štěňátek stávají pubertální slečny... Zničili jste na co jste přišli a my se zlobili, ale v srdci jsme Vás pořád měli moc rádi. Byli jste prostě naše... Nikdy nezapomenu na Vánoce 2006, které jste nám připravili, když jsme přijeli z návštěv domů a doma byl bordel a otevřená lednička, jedna mísa se salátem nikdea cukroví taky fuč.. stromeček se válel na zemi odzdobený a všude jako by bomba vybuchla... Dnes se tomu člověk musí jen smát. nešlo přeci o život, trošku jsme si mákli a stejně to byli moje nejkrásnější Vánoce, na který tak moc ráda vzpomínám... Měla jsem u sebe ty nejbližší a nejmilovanější...

Učila jsem tě s láskou co smíš a co ne. Stašilo jen gesto rukou a ty už si věděla a chápala... Když jsem udělal prstem tyty, šla jsi na místo a hodila na mě y psí oči jako Promiň, mami. Stačilo sijen poklepat na rameno a ty jsi na mě skočila a obejmula mi těma packama kolem ramen, nožkama kolem pasu a chovala si se jako pravý mimčo... Co na tom, že jsi už vážila 45kg.

Když přišli špatné dny a mě bylo ouvej byla jsi vždy u mě... Když už mi docházela síla a já měla chuť to vzdát a přestat bojovat, skočila si ke mě na gauč, jednu packu mi dala na jedno rameno, druhou na druhý rameno, přitáhla sis mě k sobě a dala mi pusinku a jako by tvůj pohled říkal: Neboj mámo, máš ještě mě a spolu zvládnem úplně všechno...

Byla jsi pro mě vším, mou oporou, mou láskou, mým dítětem, mou chloubou, mou radostí, mým druhým já...



Nechápu, proč mi tě Bůh vzal, snad proto, že si byla až moc dokonalá a bylo tě pro tenhle svět škoda a snad i pro mě... Byla jsi tak plná života, radosti a chuti poznávat nové věci. Nikdy jsi na nikoho nezavrčela, nikdy jsi neublížila... jen svým odchodem...

Nechápu proč lidi jezdí jako blázni, proč mi tě to auto muselo navždy vzít. Pořád tě mam v hlavě, jak ležíš, vypadáš, jako by si jen spinkala.. Snažila jsem se tě vzbudit, říkala ti Aduško, vstávej, Aduško.. ale byla jsi pořád tak chladná a klidná... rvalo mi to srdce, ten pocit,že je to naposledy co tě takhle hladím a dávám pusu na tvou hlavičku... naposledy...

Dnes už mám jen tvůj hrob a vzpomínky co navždy zůstanou... Odešla si moc, moc brzy a ještě teď to strašně moc bolí. Ale pro mě napořád budeš živá, v mém srdci...

Mam tě strašně moc ráda, Adharko a děkuju za všechno co jsi mi stihla dát!!!