Vyjádření ÚKOZ k problematice vedení psů na vodítku

Vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat k problematice vedení psa na vodítku
v novele zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

Ústřední komise pro ochranu zvířat je gestorem zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“) a také je podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany zvířat a doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat.

V poslední době se opakovaně objevily zavádějící a nepravdivé informace v souvislosti s probíhající novelizací zákona na ochranu zvířat proti týrání a ukládáním pokut za nevedení psa na vodítku, zejména jejich výše. Z tohoto důvodu přijala Ústřední komise pro ochranu zvířat následující vyjádření s cílem vyjasnit některé medializované otázky.

Nejčastěji prezentovanou mylnou informací je to, že v případě schválení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání bude uložena za nevedení psa na vodítku pokuta 50 000 Kč. Především je nutné zdůraznit, že 50 000 Kč představuje horní hranici pokuty, kterou by bylo možno uložit za nevedení psa na vodítku. Spodní hranice pokuty není stanovena, nic tedy nebrání obci uložit pokutu např. ve výši 100 Kč nebo 1000 Kč. V praxi se vůbec nepředpokládá, že by byla používána tato horní hranice. Její role je preventivní a výchovná. Jako dosud budou používány především jiné způsoby řešení přestupku. Je také možné uložit pouhé napomenutí nebo od uložení sankce upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku.

Na základě přestupkového zákona se vždy musí přihlédnout při určení druhu sankce a její výše k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán. Nemůže tedy dojít k tomu, že by za pouhé nevedení psa na vodítku, při kterém nedojde k ohrožení zdraví psa, jiných zvířat a osob, byla uložena pokuta 50 000 Kč.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že dané ustanovení dopadá také na případy, kdy někdo opakovaně či soustavně nechává větší skupinu psů na veřejném prostranství bez vodítka a tato skupina psů pak ohrožuje lidi a jiná zvířata. Při opakovaném, soustavném porušování povinnosti vést psa na vodítku, kdy dochází v důsledku této skutečnosti k napadání osob a jiných zvířat, a nebyla zjednávána náprava stavu ani přes dříve uložené pokuty, lze uvažovat o uložení pokuty ve větší výši. V médiích se pravidelně objevují případy, kdy pes bez vodítka způsobí člověku vážná poranění, v takových případech jsou pak veřejností požadovány vysoké tresty.

V současné době je možné uložit za nevedení psa na vodítku pokutu až do výše 20 000 Kč. Případy, kdy by přestupkové orgány pokutu v této výši uložily, se však v praxi nevyskytují. Poměrně často je také ukládáno napomenutí nebo bloková pokuta, její maximální výše je 1000 Kč.

Důvodem této úpravy je skutečnost, že v případě ochrany zvířat je preventivní role a informovanost veřejnosti zvláště důležitá. Hlavním cílem právní úpravy na úseku ochrany zvířat proti týrání není sankcionovat chovatele či jiné osoby za porušení povinností stanovených právními předpisy. Hlavním cílem je stanovit podmínky chovu zvířat, které zajistí jejich větší ochranu a pohodu, a s těmito podmínkami seznámit chovatele zvířat a další osoby tak, aby k týrání zvířat nedocházelo. V oblasti ochrany zvířat má prevence, výchova, vzdělávání a informovanost nezastupitelnou roli. Prioritou je tedy funkce preventivní, nikoliv represivní. Újmu způsobenou zvířeti na jeho zdraví je těžké a někdy nemožné napravit.

Dále je nutné zdůraznit, že zákon na ochranu zvířat proti týrání sám nestanoví povinnost vést psa na vodítku, ani diskutovaná novela tuto povinnost nezavádí. Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví v § 24 odst. 2, že obec může obecně závaznou vyhláškou upravit pravidla pro volný pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit pravidla pro volný pohyb psů. Na tomto znění připravovaná novela zákona na ochranu zvířat nic nemění.

Záleží na rozhodnutí každé obce, zda takovou vyhlášku vydá či nikoliv. Povinnost vést psa na vodítku platí pouze v těch obcích, které za tímto účelem vydají na základě zákona obecně závaznou vyhlášku. Tyto vyhlášky jsou vydávány především ve větších městech. V obci, která vyhlášku nevydá, se mohou psi pohybovat bez vodítka na všech veřejných prostranstvích. Jestliže obec omezí nebo zakáže volné pobíhání psů na veřejných prostranstvích, například tím, že stanoví povinnost vést psa pouze na vodítku, musí rovněž konkrétně určit prostory, na něž se tato omezení nebo zákazy nevztahují, a kde je tedy volné pobíhání psů možné.

K otázce obecně závazných vyhlášek obcí zaslala Ústřední komise pro ochranu zvířat všem obcím dopis Tvorba obecně závazných vyhlášek o chovu a pohybu psů po veřejných prostranstvích z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. Z tohoto dopisu citujeme: „Omezení pohybu psů povinným používáním vodítka na veřejných prostranstvích považujeme zejména ve velkých městech za užitečné, nejen z hlediska nechovatelské veřejnosti, ale i z hlediska psů. Ubude autoúrazů, zmenší se počet zaběhnutých psů, o které se musí postarat útulky, ubude vzájemných konfliktů mezi zvířaty, které končí zraněním, a sníží se počet nechtěně nakrytých fen.“

Toto vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat není právně závazné a Ústřední komise jej přijala s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ústřední komise pro ochranu zvířat na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.

červenec 2008