Zdravověda, výživa a ošetřování psa I

Služební pes je důležitým pomocníkem příslušníků VB v boji proti trestné činnosti.

Chceme-li psa řádně vychovat a vycvičit, aby splňoval naše požadavky, musíme dbát o jeho dobrý zdravotní stav. Spolehlivý výkon, který od psa očekáváme, může podat jen .zdravý organismus. Od slabého, podvyživeného, nemocného a zanedbaného psa nemůžeme očekávat a požadovat spolehlivý výkon. Jestliže však je pes zdráv, čilý a pracuje s chutí, můžeme ód něj při výcviku a v praktickém použití dosáhnout velmi dobrých výsledků.

Aby náš pes byl zdráv, musíme vědět, jak o jeho zdraví pečovat a různým nemocem předcházet. Musíme mít alespoň základní znalosti o příznacích různých onemocnění, která se u psů nejčastěji vyskytují a rovněž tak o stavbě a činnosti živého organismu.

O tvaru a stavbě těla živočicha pojednává anatomie a o činnostech živočišného těla fyziologie.

Anatomii a fyziologii řadíme k biologickým vědám, které zkoumají zákonitosti živé hmoty.

Živá hmota je v živém organismu-těle, velmi složitě organizována. Jednotlivé části těla jsou specializovány pro určité činnosti, jejich činnost je vzájemně sladěna tak, že organismus tvoří harmonicky pracující celek.

Činnost živého organismu neustále ovlivňují složité a neustále se měnící podmínky okolního světa. To znamená, že živý organismus je s prostředím, ve kterém žije, nerozlučně spjat.

Význam sepětí organismu s prostředím a jejich vzájemné ovlivňování zdůraznil I. P. Pavlov, který svými vědeckými pracemi významně objasnil mechanizmus vzájemného působení.

V následujících kapitolách bude pojednáno o všech otázkách, které souvisí s vytvořením optimálního prostředí pro vývin i výkon služebního psa.

I KAPITOLA - PREVENCE, HYGIENA VÝŽIVY, USTÁJENÍ A ČIŠTĚNÍ PSA
Prevence.
Směrnice služební kynologie, stať čtvrtá; kde se hovoří o veterinární péči, článek 105. uvádí: Veterinární péče o služební psy SNB je organizovaná HV-VB. Sestává z veterinární prevence a-veterinární léčebné péče. Každý psovod je ve smyslu zákona o veterinární péči "držitelem - zvířete" a je povinen dbát ustanovení tohoto zákona, a to zejména pokud se týkají tlumení a rozšiřování nákaz všech druhů zvířat. Správy SNB za tím účelem plánují vždy na běžný rok pří slušnou částku na léky .a léčení nemocných psů.

Dále pod pojmem prevence, podle Směrnic služební kynologie, uvedené ve stati 4. odstavci 107, se u sl. psů rozumí:

a ) pravidelné vyšetřování psů na cizopasníky a provádění účinných opatření směřujících k zabránění invaze vnějších i vnitřních cizopasníků na služební psy,
b) pravidelné očkování psů proti vzteklině, psince a infekčnímu zánětu jater, případně jiné očkování, nařízené HV-VB,
c ) preventivní prohlídky sl. psů, kteří se v běžném roce zúčastní kursů ve výcvikovém středisku.

Pokládá-li psovod přiděleného psa za svého nejbližšího a nejvěrnějšího pomocníka, je jeho povinností, aby mu za věrnou službu splácel tak, jak si to pes zasluhuje. Základní podmínkou, za které je pes schopen pracovat, je dobrý zdravotní stav.

Nemocem je lépe předcházet, než propuklé nemoci léčit. Vzniku většině nemocí může psovod zabránit tím, že psa správně a dobře živí, tzn., že strava bude správně sestavena a podávaná pravidelně v přiměřených dávkách.

Vzniku většině nemocí je možno zabránit správným krmením, dokonalou péčí a hygienickým ustájením sl. psa. Rovněž je nutné, aby psovod svého psa pečlivě pozoroval. Z jeho chování lze zjistit .včas každou odchylku od normálního stavu. Tím také včas postřehnout počátek onemocnění, který je velmi důležitý k rozpoznání choroby a ke stanoveni správného léčení, O příznacích onemocnění bude pojednáno v další kapitole:

Výživa psa je jedním z preventivních činitelů pro zdárný vývoj organismu a zachování zdraví zvířete;

Látky, z nichž živočišné ústrojí buduje hmotu těla a které nezbytně potřebuje k nejrůznějším životním projevům, jako jsou pohyb, dýchání, udržování tělesné teploty, činnost žláz, tvorbě srsti, mléka atd., čerpá organismus z potravy.

Základním požadavkem správné výživy, je snaha dosáhnout v potravě takového poměru jednotlivých živin, který by organismu nejlépe prospíval. Proto strava musí být různorodá a pestrá.

Krmiva pro psy lze povšechně rozdělit na krmiva původu živočišného a rostlinného.

Krmiva původu živočišného, jako jsou maso, vnitřnosti, chrupavky, mléko a vejce jsou pro psa stravitelnější, obsahují plnohodnotné bílkoviny, které jsou ve výživě psa nenahraditelnou živinou. Obsahují vitamíny A, B, C, jsou však chudá na uhlovodany, které jsou hlavním zdrojem energie při výkonu.

Krmiva původu rostlinného - obiloviny, zelenina, luštěniny, brambory a ovoce jsou objemnější, takže více zatěžují zažívací ústrojí psa a vyvolávají ve střevech kvašení. Kromě vitamínů jsou bohatá na uhlovodany.

Dále je možno používat krmiva smíšená; suchary, různé pochutiny a doplňkové přípravky, obsahující minerálie a vitamíny. Důležitým faktorem ve výživě je voda, která je k projevům živé hmoty, buněk organismu, nepostradatelná.

Voda je prostředím, v kterém se rozpouštějí živiny. je také hlavní složkou tekutin těla a významnou stavební sloučeninou buněk a tkání. Voda odvádí z těla odpadové sloučeniny, které, vznikají při výměně látkové.

Z uvedeného tedy vyplývá, že je zapotřebí, aby pes dostával potravu smíšenou, sestávající z krmiv živočišného i rostlinného původu s přísadou minerálií a vitamínů. Nesmí se při tom zapomínat na dostatečnou pestrost potravy.

Hodnota krmiva není závislá pouze na chemickém složení jednotlivých živin, nýbrž také na jejich jakosti. Proto krmivo má být vždy čerstvé a chutně připravené, nikdy zkažené. Potravu musíme střídat a podávat pravidelně ve stejný čas.

Výživa nemocného psa vyžaduje zvláštní pozornost, neboť na ní je do značné míry závislý úspěch léčení, které provádí veterinární lékař. Často ani ten nejlepší lék nezabírá nedodrží-li psovod zásady správné výživy a ošetřování nemocného psa. Nařídí-li proto veterinární lékař určitý způsob výživy, musí psovod toto nařízení plně dodržet.

Při onemocnění zažívacího traktu nařídí veterinární lékař, v některých případech, úplnou hladovku, jako na příklad při kataru žaludku, při průjmech, které byly způsobeny přesycením nebo požitím zkažené potravy. Zde se psovodi často dopouští velké chyby tím, že z neodůvodněného strachu před přílišným vyhubnutím psa, hladovku nedodrží. Psu dávají různé pamlsky a tím mohou úspěch léčení vážně narušit. Za několik dní úplné hladovky žádný pes neuhyne, ztratí sice na váze, ale tuto ztrátu po uzdravení rychle dohoní. Porucha zažívacího ústrojí se odstraní tím dříve, čím má toto ústrojí více klidu. V době hladovky, se podávají psu jen nápoje, a to ruský čaj, odvar heřmánku, pelyňku, zeměžluče apod., slazený hroznovým cukrem: Normální cukr, vyrobený z cukrové řepy, sám o sobě průjem podporuje. Ze stejného důvodu nepodáváme ani mléko: Opačný případ je, kdy veterinární lékař nařídí krmit potravou bohatou na živiny a pes neprojevuje o potravu zájem. V těchto případech dbáme nejen na správnou normu živin, ale i chutnost -- lákavost potravy. Psu podáváme potravu, o které víme, že ji rád přijímá. Můžeme mu také předložit menší množství potravy, připravené z různých produktů, k výběru. Tu potravu, kterou si pes vybere, mu pak připravujeme až do doby, kdy se chuť zlepší nebo kdy ji začne odmítat. V tomto případě pokus s výběrem potravy opakujeme. Nemocnému psu podáváme nezávadné maso syrové nebo polosyrové. Syrové maso upravujeme škrábáním, aby se svalová vlákna rozrušila a tím se zvětšila jeho stravitelnost. Škrábané maso promísíme se strouhanou houskou, která zachytí šťávu.

Vyloučením kafilerického masa zabráníme vzniku možné infekce. K zlepšení vůně a tím lákavosti potravy, můžeme maso mírně opražit na jedlém oleji. Vůně takto připraveného masa je pro psa velmi lákavá a povzbuzuje chuť k žrádla. Maso nesolíme ani nepřidáváme koření a cibuli. Silné masové odvary doplňují vhodně dietu. Syrová vejce jsou dobrým dietickým pokrmem, nezakázal-li jejich zkrmování veterinární lékař proto, že se ve střevě psa objevily hnilobné procesy. Výrobky z mléka, jako tvaroh, sýr nebo syrovátku, jako nápoj možno, používat. Odvar z krup, rýže nebo ovesných vloček, rozvařené až na slizovitou hmotu, působí léčivě hlavně při zánětech žaludku nebo střevní stěny.

Při podávání diety nesmíme zapomínat na přidávání potřebných vitamínů. Když se chuť k přijímání potravy zlepšila, můžeme dávky potravy poznenáhlu zvyšovat až na normální dávky.

Ustájení.

Kotec, v němž je pes ubytován, musí být umístěn tak, aby psa chránil před nepříznivými povětrnostními podmínkami, jako je chlad, sluneční žár, déšť apod., zkrátka má být vhodným prostředím pro odpočinek psa po práci, aby se tam pes cítil dobře a spokojeně.

Proto i Směrnice o služební kynologii ve 4. stati zdůrazňují podmínky pro ustájení služebního psa. V odstavci 66. se uvádí: "Služební pes je ustájen ve vhodném kotci s boudou, zpravidla typizovaném. Kotec má být postaven na suchém místě, na slunné závětrné straně, pokud možno dál od frekvence lidí a dopravních prostředků, aby v době, kdy není pes se psovodem ve službě, měl přiměřený klid k odpočinku. Část kotce má být zastřešena, aby, pes nebyl vystaven po celý den slunci nebo nepřízni počasí. V zimě má být -bouda vystlána slámou a v místech s vyšší polohou, kotec obložen chvojím. Sláma se musí vyměňovat každý čtvrtý týden. V období tuhých mrazů se na vchod boudy připevňuje závěs z pytloviny.

Při budováni kotce musíme mít na zřeteli určité základní požadavky. Kotec musí být prostorný, suchý, vzdušný, čistý, s dostatečným přístupem čerstvého vzduchu, v létě s dostatečným stínem a naopak v zimě, s dostatečným přístupem slunce.

Psa je možné ustájit i volně na dvoře nebo na zahradě, podle možností psovoda, avšak i zde je nutné, aby pes měl vhodnou a vhodně umístěnou boudu. Pes nesmí být uvázán a nebo držen -společně s jinými domácími zvířaty. Rovněž nesmí být umístěn v zatuchlé, vlhké a nevětrané místnosti.

Při budování ustájení pro psa musíme pamatovat na to, že kotec i boudu musíme pravidelně .čistit a desinfikovat. Proto kotec i bouda musí být dobře přístupná.

Kotec má mít pevnou, dobře smývatelnou podlahu. Vhodná podlaha je z kvalitního betonu a pokryta dřevěnými rohožemi, aby se zabránilo líhání psa do moče a trusu a na studené podlaze.

Směrnice o služební kynologii, stať 4. odst. 69, o ustájeni sl. psa ukládají: "V kotci musí být udržována dokonalá čistota. Nejméně jednou za půl roku musí být provedena desinfekce kotce 2% horkým roztokem louhu sodného. Po desinfekci smí být sl. pes vpuštěn do kotce až po úplném zaschnutí desinfekčního roztoku. Bouda, kromě toho, musí být posypána každé čtvrtletí zásypem proti vnějším cizopasníkům."

Desinfekci kotce a boudy neprovádíme silně páchnoucími desinfekčními prostředky, které by dráždily čichové ústrojí psa, jako je krezol, a lizol. Vhodné je používat 2% horkého roztoku louhu sodného.

Po desinfekci, kotec ještě řádně spláchneme čistou vodou,: necháme vyschnout a pak vrátíme psa zpět.

Čištění psa.

Stav srsti psa má velký význam pro jeho. zdraví. Prach, špína, lupy, odumřelé částečky kůže, chlupy a kožní výpotky, které se na kůži hromadí, ji znečišťují, zhoršují. její látkovou výměnu, narušují správnou regulaci tepla a vytvářejí vhodné podmínky k rozmnožování vnějších a tím i vnitřních cizopasníků, jakož i ke vzniku ekzémů a jiných zánětlivých kožních onemocnění.

Aby se tomuto předešlo, musí se tělo psa udržovat v čistotě, pravidelným čištěním.

V článku 70. Směrnic služební kynologie se uvádí: Ošetřováni psa provádí psovod denně. Po návratu ze služby, za deštivých nebo jiných nepříznivých dnů, musí být pes řádně do sucha vytřen: Nemocný služební pes nesmí být používán do služby a v zimním období musí být držen ve vytopené místnosti.

Největší pozornost a péči potřebuje srst psa na jaře a na podzim při línání a v deštivém počasí. Při čištění psa sledujeme, zda nemá vnější cizopasníky nebo jiná kožní poranění: a onemocnění.

K čištění srsti psa je vhodné používat hřebenu, kartáče,. hřbílka a hadru. Čistit začínáme kartáčem. Psa si postavíme předními končetinami na vyvýšené místo a kartáčem třeme psa od hlavy k zádi a obráceně. Tím provádíme masáž a prokrvení kůže a uvolňujeme přebytečnou srst. Po této masáži:' hřebenem vyčešeme uvolněnou srst a když je srst pěkně urovnaná, přetřeme ji ještě čistým hadrem, abychom ji zbavili prachu. Kovové hřbílko nám slouží jen k čištění kartáče. Není vhodné používat hřbílko místo kartáče nebo hřebenu. Při česání psa hřbílkem dochází k usekání pesíků ostrými hranami hřbílka. Takto ošetřovaná srst má vzhled jako po-trimování. Srst psa, hlavně německého ovčáka, tím trpí. Do otevřené srsti psa pak vniká při dešti voda, pes je rychle promáčen a je zde nebezpečí onemocnění z nachlazení, obzvlášť v jarních° a podzimních měsících.jedním z prostředků, jak pečovat o čistotu srsti psa, je koupání. jak často psa koupat, je závislé na ročním období.. V létě, kdy je ve vzduchu více prachu, nebo na jaře a na podzim, kdy je často blátivé počasí, je koupání psa potřebnější než v zimě.

Koupáni psa se má provádět jen tehdy, je-li zajištěno dokonalé osušení (v létě slunce, v zimě suchá a teplá místnost), aby se pes po koupeli nenachladil. Pokud koupeme psa v létě :za slunečného počasí, necháme jej pořádně proběhnout, aby srst dobře proschla. Pes s vlhkou srstí nesmí být umístěn v kotci.

Pokud koupeme psa v zimním období, musíme zajistit, aby byl po koupání utěrkou řádně vysušen a umístěn v teplé, suché místnosti, kde by jeho srst důkladně vyschla.

V teplé roční době provádíme koupání psa v čisté tekoucí vodě. Nikdy psa nekoupeme ve stojaté, kalné vodě, která obsahuje různé choroboplodné zárodky. Pes nesmí být před koupáním uhřátý. Po fyzické námaze necháme psa oddychnout a schladnout.

Při koupání psa nepoužíváme silně dráždivých mycích prostředků. Koupání provádíme tím způsobem, že psa nejdříve důkladně namočíme, potom ho namydlíme a nakonec přepláchneme čistou vodou, aby zbytky mýdla nedráždily pokožku psa. Při koupání neponořujeme hlavu psa pod vodu, aby mu nevnikla voda do -uší.

Voda vniklá do uší, když se potom řádně nevysuší, zapřičiňuje rozklad ušního mazu a může zapříčinit zánět zevního zvukovodu. Toto je pro psa nepříjemné onemocnění a zanedbané se obtížně léčí. Často z toho vzniká chronický zánět zevního zvukovodu.

Pokud to není nutné, nebereme psa ven, když je nepříznivé, sychravé a deštivé počasí. Rovněž koupání je v nepříznivém počasí škodlivé.

Při pravidelném čištěni psa nesmíme také zapomínat na čištění uší. Toto provádíme nejméně jednou za týden. K čištění uší nepoužíváme dráždivých prostředků jako jsou benzin, líh, petrolej, peroxid vodíku apod. Nejvhodnější k tomuto účelu je sypsi olej nebo parafínový olej. Při čištění musíme dbát, abychom neporanili zevní zvukovod. Provádíme ho kouskem vaty namotaným na klůcku, který je na jednom konci rozštípnut. Do rozštěpu zasuneme kousek vaty jako do pinsety a vatu namočíme tak, aby zhotovený tampon přesahoval okraj klůcku. Na každé ucho použijeme zvlášť čistý tampon, aby nedošlo k případnému přenášení onemocnění z jednoho ucha do druhého. Nikdy se nesnažíme vyčistit ucho najednou. Nejdříve odstraníme nečistotu jen zhruba a potom čistíme ucho tak, až je úplně čisté, přičemž použijeme na jedno ucho tři až čtyři tampony.