III.B NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ, VYSKYTUJÍCÍ SE U PSŮ

Léčení zácpy provádíme nejlépe výplachy konečníku a střev vlažnou vodou, alespoň 35 °C. K 'tomu účelu používáme buď malého irigátoru, nebo velké stříkačky s gumovou hadičkou. K výplachu můžeme použít i parafinového oleje smíseného s vodou. Výplach provádíme několikrát za sebou, podle potřeby. Odstranit zácpu nebo ji předejít, můžeme úpravou stravy. Krmíme psa řídkou tekutou stravou, dáváme mu k pití dostatek čisté vody, můžeme podávat i minerální vodu šaratici, kterou podáváme po lžičkách s ricinovým nebo parafinovým olejem. Můžeme také přidávat do potravy hořkou sůl a jiná projímadla.

Průjem. Opak onemocnění psa zácpou je průjem, který je zrovna tak nebezpečný jako zácpa.

Průjem se nám jeví jako akutní katar žaludku a chronický katar žaludku, dále jako akutní a chronický katar střev; nebo zánět žaludku a střev.

Nejčastějšími příčinami akutních katarů bývají nesprávná potrava, náhlá změna krmiva (z hovězího ' masa na koňské nebo vepřové), dále těžko stravitelná nebo kvasící potrava napadená bakteriemi, krmivo nevhodně připravené, příliš horké nebo zas studené, plesnivé, zatuchlé, znečištěné, zkažené, dále při napadeni vnitřními parazity, při průběhu infekčních chorob, nebo při náhlém přeplněni žaludku po delší hladovce, apod.

Příznakem akutního kataru žaludku bývá snížená chuť k přijímání potravy, po naplnění žaludku se dostavuje zvracení, z dutiny ústní bývá cítit nepříjemný zápach a jazyk bývá: pokryt - potažen šedavým povlakem, který se dá odstranit.

Léčení akutního kataru žaludku provádíme dietou, odvarem ovesných vloček, rýže a krmíme také těstoviny. V krmivu. omezíme maso a tučné pokrmy a k piti podáváme neslazeny čaj, případně můžeme podávat v přiměřeném množství chrupavky z kostí.

Příznakem akutního kataru střev bývá kašovitý, často až vodnatý, nepříjemně zapáchající průjem. U psa nemocného akutním katarem střev pozorujeme časté nucení ke kálení, které se často opakuje, aniž by ke kálení došlo, nebo odcházejí jenom kapky kašovitého nebo vodnatého trusu.

Při akutním kataru střev odmítají psi téměř veškerou potravu, dostavuje se žíznivost a pes hledá vodu. Jedná-li se o samostatný akutní katar střev, nejde o příliš vážné onemocnění, je však nutný včasný zákrok a dodrženi diety.

Léčení akutního kataru střev provádíme nejlépe hladovkou ( 24 hod. nedáme psu nic žrát ), dále podáváme stavící prostředky jako živočišné uhlí, tanin, měkké telecí kosti nebo chrupavky, nárazově se mohou podat na kostku cukru i opiové kapky a- ve vážnějších případech dávkujeme i Sulfaguanidin. Někdy příznivě působí, když poskytneme psu dostatek: klidu.

Chronické katary žaludku a střev vznikají z katarů akutních, když příčiny, které akutní katar vyvolaly, nebyly včas odstraněny a působily svými škodlivými vlivy po delší dobu.

Průběh tohoto onemocnění bývá pak zdlouhavý a rovněž, jeho léčení potom vyžaduje delší doby za lékařského dozoru. Chronické katary léčíme správným a přísným,dodržováním diety, podáváním správných dávek Sulfaguanidlnú a Chlorampfenikolu, které předepíše veterinární lékař.

Chronické katary se projevují celkovou malátností, oslabením a vyhubnutím jedince; srst bývá hrubá a bez lesku u psa se projevuje rovněž nepravidelná nebo zvrácená chuť k žrádlu.

Zánět žaludku a střev, na rozdíl od katarálních, jen po vrchních změn sliznice žaludeční a střevní, probíhá jako porucha hlubších vrstev sliznice mnohem nepříznivěji. Příčiny těchto zánětů jsou podobné jako u katarů. K zánětu žaludku a střev dochází zejména při infekčních chorobách, kdy na tyto orgány působí bakterie a jimi tvořené jedy.

Zánět žaludeční a střevní sliznice se projevuje silným prokrvením a zduřením těchto sliznic, a v těžších případech dochází i ke krvácení ze sliznice.

Při tomto onemocnění pes rychle hubne a chřadne a celkový zdravotní stav se rychle horší. Při zvlášť těžkých zánětech: může dojít i k uhynutí zvířete. Proto je nutné podrobit psa co nejdříve léčbě, pokud zánětlivé změny na sliznici nejsou již, v silně pokročilém stavu.

Léčbu tohoto onemocnění přenecháme vždy veterinárnímu, lékaři.

Zánět spojivky oční se u psů vyskytuje dosti často. Toto onemocnění může být způsobeno několika příčinami. Jednak působením cizích předmětů prachem, pilinami, poškrábáním, píchnutím apod. V těchto případech dochází někdy jen k jednostrannému zanícení.

Oboustranné zanícení spojivky se projevuje v průběhu jiných očních onemocnění jako např. při vchlípení a vychlípení: víčka, nebo jako druhotný projev jiné celkové choroby, jako např. při chřipce, při zánětu horních cest dýchacích, v průběhu infekčních chorob jako je psinka apod.

Nemoc se projevuje jako katarální nebo hnisavý zánět spojivky.

Katarální zánět se projevuje překrvením spojivky a čirým tekutým až hlenitým odměškem v okolí oka.

Hnisavý zánět se projevuje silným překrvením a zduřením hnisavého nebo častěji hlenohnisavého charakteru. Při delším onemocnění bývají oční víčka slepena a odměšek zasychá v okolí oka, takže otevření víček se musí provést násilím:

Podle délky trváni onemocněni dělíme zánět spojivky na akutní nebo chronický.

Rozeznáváme spojivku dolního a horního víčka, spojivku koule oční a spojivku třetího víčka, tzv. mžůrky.

Při léčení zánětů spojivky musíme dbát, aby oči a oční kouty, i okolí oka byly stále čisté a odměšek byl stále odstraňován. K výplachu oči používáme různých desinfekčních roztoků, očních kapek a mastí. Tyto používáme podle druhu onemocnění tak, jak naordinuje veterinární lékař.

Při čištění očí od očních odměšků používáme nejlépe vlažnou borovou vodu a to tak, že na každé oko používáme nový, čistý tampónek, abychom v případě infekčních onemocnění nepřenášeli onemocnění z jednoho oka na druhé. Výplachy a nanášení očních mastí provádíme pravidelně dvakrát denně a to opatrně tak, abychom oko neporanili. Tekuté oční léky vkapáváme opatrně do oka očním kapátkem do spojivkového =vaku, ze vzdálenosti 1 až 3 cm od oka. Oční masti nanášíme skleněnou tyčinkou nejlépe do očního koutku, poté víčka prsty uzavřeme a jemným mnutím za mírného tlaku mast rozetřeme.

K ochraně před světlem, prachem a škrábáním oka, přikládáme psu hustou ochrannou sítku, která se psovi připevňuje na hlavu.

Normálně bývá oční spojivka světle růžová, hladká a lesklá. Žlutavě zbarvená bývá při otravách, chorobách střevních, jaterních a při leptospirose psů.

Zánět zevního zvukovodu je jedním z dosti častých onemocnění psů, často nesprávně nazývaným "ušním červem".

Všeobecným příznakem bývá charakteristické třepání hlavou, škrábáním, jímž se chce pes zbavit nepříjemného pocitu, je neklidný, nechce si nechat sáhnout na ušní boltec, kňučí a stáčí hlavu k nemocné straně.

Vznik zánětů zevního zvukovodu: způsobuje celá řada příčin. Jsou to za prvé vlivy fyzikální, jako hrubá nečistota, nahromadění prachu, nečistoty různá poranění a voda vniklá do zvukovodu při koupání psa.

Dále jsou to vlivy parazitární, jako zákožka ušní, trudník, klíšťata, plísně apod.

Dále to mohou být vlivy chemické, nevhodné čistící prostředky (mýdlo, větší množství kysličníku apod.).

Mohou to být i vlivy vnitřní, toxické (při otravách thaliem, nebo při infekční psince).

Výsledky působení těchto činitelů se klinicky označují jako zánět zevního zvukovodu se zarudnutím, s tvorbou šupinek, stroupků, nešťoviček a zánět s nadprodukcí ušního mazu. Kůže zvukovodu je silně zanícena; bolestivá a svědí.

Preventivně můžeme tomuto onemocnění předejít tím, že dodržujeme základní zásady hygieny, tj. pravidelné čištění uší psa. K tomu nikdy nepoužíváme silně dráždících prostředků jako benzinu, lihu apod., nehážeme také psa při koupání do vody, aby mu nenatekla voda do uši, nesmí se dopustit, aby se psům hromadil v uších prach, nečistota a ušní maz ve větším množství: Tomuto lze předejít jak již bylo uvedeno, pravidelným čištěním uší. Při manipulaci v uchu psa při čištění, musíme psa pevně držet, aby se nemohl pohnout, neboť náhlé trhnutí by mohlo mít za následek poranění bubínku nebo-ucha vůbec.

Léčeni zánětu zevního zvukovodu. Každý zánět vyžaduje jiného léčení, a proto toto není možno léčit nějak šablonovité. V těchto případech se doporučuje, vyhledat odborné vyšetření a ošetření veterinárním lékařem.

Při zanedbání zánětu zevního zvukovodu, jako u jiných onemocnění, dochází potom k dalšímu zhoršení tohoto onemocnění, což prodlužuje léčbu a chronický stav se může rozšířit i na vnitřní ucho, a toto onemocnění se často vrací opakuje hlavně při špatném počasí na jaře a na podzim.

Příčinou třepání hlavu může být také cizí těleso v uchu jako, drobné třísky, kaménky, jehličí, osiny a často i obilní klasy, které často pronikají značně hluboko. Tato cizí tělesa se snažíme pokud možno vyjmout opatrně pinsetou, nebo odstranit výplachem vlažné vody, kterou předem převaříme. Potom ucho řádně vysušíme

Ekzem.

Kůže je ústrojím, které plní řadu důležitých funkcí. Chrání: jemnější tkáňové struktury před nepříznivými zevními vlivy, přijímá ze zevního prostředí i některé látky potřebné k životním pochodům, a zároveň vydává řadu zplodin vznikajících při látkových přeměnách v organismu. Je hlavním ústrojím, jímž se z těla odvádí přebytečné teplo vznikající zejména při svalové činnosti.

Zbytky kožního mazu ucpávají jemné vývody žláz a jsou zároveň živnou půdou choroboplodných zárodků. Znečištěná kůže nejen, že nemůže plnit svou funkci, ale umožňuje rozvoj infekce a její pronikání podél chlupů a žlázových vývodů, a tím i vznik zánětů kůže, ekzémů apod.

Příčiny, které vyvolávají u psa toto svědění, mohou být buď zevního původu nebo vnitřního původu, nebo také nervového a hormonálního původu.

Ze zevních příčin to bývá nečistota, zevní paraziti, vlastní chorobné kožní změny, časté máčení a koupání, dále používání dráždivých mýdel a prášků při koupání psa.

Z vnitřních příčin to bývá zánět ledvin (chronický), při zažívacích poruchách a při vnitřním parasitárním onemocnění" (při škrkavkách a tasemnicích).

Pocit svědění může být pouze místní, většinou však bývá celkový. Nezjistí-li se příčiny svědění, je léčba obtížná a málo nadějná.

S kožním onemocněním - ekzemem, se u psů setkáváme dosti často. Zjistíme ho často při denním čištěni psa nebo nás na toto onemocnění upozorní sám pes neustálým škrábáním, neboť mu způsobuje silné svědění.

Ekzemní onemocnění se nejčastěji vyskytuje v letních měsících a u psů mezi třetím a čtvrtým rokem. U starších psů probíhá ekzem jako chronické onemocnění. Objevuje se náhle, nejčastěji v místech s delší srstí, v podobě zarudlých ložisek různé velikosti a rychle se šíří do okolí. Na zasažené kůži pozorujeme různé kožní výkvěty, jako pupenečky, puchýřky, šupiny a stroupky. Mnohdy jde o mokvavý ekzem, který psům způsobuje silné svědění, tento si stálé škrábe, olizuje a kouše, čímž chorobný proces ještě rychleji rozšiřuje a srst na postiženém místě úplně vykouše.

Při léčení ekzemu musíme chorobné místo ostříhat, vždy větší plochu, než je zasažena plocha kůže. Ložisko očistíme 3% kysličníkem, natřeme vhodnou mastí nebo podáváme léky, které nám předepsal veterinární lékař a psa zajistíme tak, aby chorobné místo nemohl lízáním a kousáním jitřit. Vhodné 'je použít ochranného límce, který zabrání psu lízání nebo kousání chorobného místa.

Aby nedocházelo ke kožním onemocněním, je důležitá naprostá čistota kůže a podávání správně volené potravy.

zdroj: www.cz-pes.cz