IV.B - NEMOCI PSŮ A JEJICH DĚLENÍ PODLE NEBEZPEČNOST

Choroboplodné zárodky jsou u nemocného psa obsaženy v obsahu zvratků, v odměšku nosním, očním, v moči a ve výkalech. K nakažení dochází buď přímým stykem vnímavých zvířat s nemocným nebo krmivem, nádobami, očicháváním potřísněných míst apod. Velký vliv na vznik choroby má také prostředí a podmínky, ve kterých jedinec žije. Je to především hygiena ustájení, výživy a také plemenitba. Odchov štěňat z pozdních vrhů, chovaných v bytech, značně snižují odolnost. Taková štěňata, po prvním nachlazeni jsou neobyčejně vnímavá pro psinkový virus.

Také střevo, poškozené střevními cizopasníky, je k nákaze mnohem vnímavější. Virus, pozřený s potravou se, snadno dostane poraněnou střevní sliznici do těla.

Rovněž slabé a podvyživené feny, nemohou dát silné a odolné potomstvo. Rozhodující je také počet štěňat, které můžeme feně ponechat. Důležitý je i odstav, tj. přechoď ve výživě od mateřského mléka k běžné potravě. Nesprávný názor také je, že štěně do jednoho roku nemá dostávat maso. Takové štěně je pak podvyživené a má nedostatek potřebných látek k dokonalé výživě a růstu. Pak, při nedostatku vitaminu D, se dostavuje onemocnění psa křivicí, které často bývá předzvěstí psinky.

Prvním příznakem onemocnění je výstup teploty 0 1 až 2 °C. Toto trvá několik hodin, nejvíce asi dva dny. Současně se dostavuje nechutenství a skleslost. Tyto příznaky jsou tak nepatrné, že se snadno přehlédnou. Potom teplota klesá, chuť k přijímání potravy se vrací, ale za 2 až 3 dny, kdy se k viru přidaly již přidané bakterie, dochází k novému vzestupu teploty, ke skleslosti a k dalším typickým příznakům psinky.

Klinický obraz psinky se projevuje různorodě. V podstatě shrnout průběh tohoto onemocnění do čtyř skupin. Podle. příznaků může jít o:

1. formu kožní,
2. formu žaludeční a střevní katarální,
3. formu plicní, horních cest dýchacích = katarální, a
4. formu nervovou.

Rozlišení psinky na kožní, plicní, střevní a nervovou, není vždy možné, neboť se většinou dostavují v kombinované formě. Prvně se dostavuje forma kožní psinky, a nakonec po přestálé psince katarální žaludeční a plicní, se dostavuje forma nervové psinky.

Kožní forma psinky je nejmírnějším onemocněním tohoto druhu, nepřidruží-li se k ní další forma nemoci. Projevuje se vyrážkou na místech řídce porostlých chlupy, v mezinoží a pod břichem, v podobě červených skvrn různé velikosti, které se později mění v drobné uzlíky, puchýřky a nešťovičky. Tyto kožní změny po několika dnech zasýchají ve stroupky. Celkový zdravotní stav psa nebývá změněn a po vyléčení nezanechává žádných následků:

Žaludeční a střevní forma onemocnění se projevuje především zvýšenou teplotou kolem 40 °C až 41 °C, zvláště v prvních dnech. Psi jsou smutni, odmítají přijímat potravu, zalézají do ústraní, srst je matná a zježená, čenich suchý, rozpraskaný a pozoruje se často třes zadních končetin. Z mordy je cítit nepříjemný zápach a často se dostavuje vrhnutí: Pak následují silné katary a průjmy, často až krvavé. Průjem a nezájem o potravu psa vysiluje a často končí smrtí. Předzvěstí je pokles teploty hluboko pod normál, kdy dochází k celkové ztrátě tělesných sil.

Při plicní formě psinky jsou katarálně postiženy plíce, průdušky a hrtan. Dostavuje se vysoká horečka až nad 42 °C, s hlenitým až hnisavým odměškem nosním a očním, který zasychá kolem nosu a očí, v suché příškvarky. Dostavuje se suchý, později vlhký kašel. Dech bývá krátký, zrychlený a namáhavý, dostavuje se malátnost a zánět plic. Nedojde-li k včasnému vyléčení, pes hyne na celkovou bakteriální otravu.

Forma nervové psinky je nejobávanější. Dostavuje se buď přímo v průběhu katarální formy, zvlášť u slabších jedinců, ale častěji po ní, obyčejně do jednoho měsíce. V počátečním stadiu se projevuje neklidem, kousavostí, svalovými záškuby na nohou a záškuby žvýkacích svalů, které se opakují -ve stále kratších intervalech. Dochází k bezděčnému močeni a kálení.

Nervová psinka zanechává trvalé následky, které se projevuji ochrnutím různých částí těla, zvláště zadních končetin; odkud ochrnutí přechází na další části těla. Ochrnuté části bývají bezcitné a nebolestivé. Může následovat ztráta zraku, sluchu, čichu a vytváří se i psinkový chrup.

Předpokladem úspěšného léčení je včasné zahájení odborné léčby veterinárním lékařem, za současné pomoci ošetřovatele která spočívá ve vzorné péči a výživě psa.

Krmivo musí být kaloricky hodnotné a chutné, aby byla udržena chuť k přijímání potravy, která má být ve vhodné kombinaci z produktů původu rostlinného a živočišného. Masa používané ke krmení, musí být čerstvé a nezávadné, aby nedošlo k další infekci. Mléko, které podporuje průjmy, se ke krmení nedoporučuje. Výhodné je používat ke krmeni odvaru rýže, krup, nebo ovesných vloček, které působí léčivě.

Při léčbě ustájíme psa ve vzdušné, teplé a čisté místnosti a za teplých dnů umožníme pobyt na slunci.

Kožní forma psinky nepotřebuje zvláštních zásahů. Pokožku můžeme potírat famosinovou, borovou, nebo pithyolovou mastí. Hlavně je nutné zajistit psu čisté lůžko a zamezit koupání.

Při léčení nervové psinky se doporučuje masáž ochrnutých částí těla a další speciální léčebné zásahy provádí veterinární lékař, jako ozařování, použití léčebných sér, sulfonamidů, penicilinu a jiných léků, neboť jen při odborném léčení je naděje na úspěšné vyléčení.

Veterinární medicína má dnes k dispozici očkovací látky, jimiž lze psinku nejen léčit, ale zejména ji předcházet. Všechny druhy psinky jsou nebezpečné a má-li být naděje na vyléčení, musí být toto léčení zahájeno co nejdříve. Lépe je vzniku tohoto onemocnění předcházet; správnou výživou, vyhýbat se styku s neznámými psy, a imunizací psa očkováním. Aktivní imunizaci můžeme však provádět jen u psa zdravého a který je v dobré kondici.

Do psinkového komplexu, tj. onemocnění, která jsou svým průběhem podobná psinkovému onemocnění, zahrnujeme ještě další infekční choroby virového původu. Jsou to: tlapková choroba a infekční zánět jater psů.

TIapková choroba postihuje psy každého věku. Příznaky tohoto onemocnění jsou psinkovému onemocnění velmi podobné, avšak v některých podrobnostech se odlišují. Projevuje se zvýšenou teplotou kolem 41 °C, výtokem z očí a zánětem hltanu a mandlí. Z dalších příznaků tohoto onemocnění, které se nevyskytuje u psinky, je charakteristické zhrubnutí zrohovatění polštářků na tlapkách končetin, pokožky na nosu i na kůži břicha. Při chůzi psa je slyšet klapání, když pes. došlapuje zrohovatělými polštářky na tvrdý podklad.

Úmrtnost při tomto onemocnění bývá značná a léčení se provádí obdobně jako při psince.

Infekční zánět jater vyvolává virus liščí encefalitidy. Inkubační doba trvá dva až pět dní. Průběh nemoci bývá různý. Těžší případy, kdy se příznaky projeví velmi prudce, může dojít k uhynutí zvířete v krátké době, do 24 hodin. Lehčí průběh tohoto onemocnění se může vyléčit.

Toto onemocnění se projevuje vysokou teplotou kolem 41 °C, dochází k zánětu mandlí a dostavuje se i vrhnutí. U nemocného se projevuje skleslost, nechuť k přijímání potravy, často se objevují nervové příznaky - stáčení hlavy do strany, vrávorání a neschopnost se postavit.

Léčba se provádí jako při onemocnění psa psinkou a jen včas započaté léčení má naději na úspěch.

Tato dvě onemocnění, jak tlapková choroba tak i infekční zánět jater psů; se u nás nevyskytuje příliš často. I když tato onemocnění nejsou. přenosná na člověka, je nutno základ ní zásady osobní hygieny i zde dodržovat.

Proto i směrnice služební kynologie ukládají různá opatření ve věci prevence proti přenosným onemocněním přepravě psů a podobně:

Článek 103 směrnic o služební kynologii ukládá, že při přepravě psů na větší vzdálenost než je 30 km, zejména na soustředění a do škol pro psovody je nutno vyžádat si od příslušného veterinárního pracovníka potvrzeni o zdravotním stavu psa a souhlas k přepravě. Potvrzení, které nesmí být starší 3 dnů, je psovod povinen odevzdat při příchodu do V.stř. nebo chovatelské stanice.

Článek 110 směrnic služební kynologie ukládá, že při vypuknutí nebezpečné nákazy v obvodě bydliště nebo služebního zařazení psovoda, je jeho povinností respektovat veškerá opatření vydaná veterinární službou příslušného ONV, směřující k utlumení a dalšímu rozšiřování nákazy. V případech naléhavé potřeby, žádá příslušnou veterinární službu o výjimku (;zejména při kontumaci psů a při zákazu jakýchkoliv přesunů zvířat). V takovém případě se podřídí zvláštním podmínkám stanoveným okresním veterinářem.

V článku 111 směrnic služební kynologie se uvádí: V případě, že je nutno předat nemocného psa do ústavního léčení, určí HVVB veterinární nemocnici, která má nejlepší předpoklady určenou chorobu léčit. Při úrazech a náhlých onemocněních vážnějšího druhu - rázu odveze psovod psa do nejbližší veterinární nemocnice a podá hlášení cestou SVB na HVVB. ,

Článek 112 směrnic služební kynologie ukládá, že každý vykoupený nebo darovaný pes pro účely VB musí být veterinárně vyšetřen. Doklad o veterinární prohlídce je veterinárním vysvědčením. Během šestitýdenní záruční doby může být pes vrácen původnímu majiteli, jestliže se zjisti skryté vady nebo onemocnění, které snižuje upotřebitelnost psa.

Základní epidemiologické pojmy.

Veškerý život i pochody probíhající v přírodě jsou stále ovlivňovány činností nejmenších živých bytostí, které nazýváme mikroorganismy. Jsou velké jen několik tisícin nebo miliontin milimetru.

Některé mikroorganismy jsou nezbytné pro život na zemi a patří do skupiny užitečných mikroorganismů.

Avšak jsou mikroorganismy i škodlivé, které vyvolávají u lidi, zvířat i rostlin poškození - onemocnění, jež může někdy končit i smrtí.

Onemocnění, která jsou způsobena vniknutím choroboplodných zárodků do těla, nazýváme nakažlivými - přenosnými nebo infekčními nemocemi.

Dobu, která uplyne od vniknuti choroboplodného zárodku do těla až do objeveni se prvních příznaků nemoci, jako je horečka, malátnost apod., nazýváme inkubační dobou. Je u různých nakažlivých chorob - různě dlouhá, její délka je příznačná pro jednotlivé druhy nákaz.

Aby mohlo dojít ke vzniku nakažlivého onemocnění a aby se toto onemocněni mohlo dále šířit, je zapotřebí:

- zdroje nákazy, kterým je nemocný člověk, zvíře nebo bacilonosič,
- cest šíření nákazy, jež mohou být přímé nebo nepřímé,
- vnímavého kolektivu.

Tyto tři podmínky:

- zdroj nákazy,
- cesta šíření a vnímavý kolektiv
- umožňují vznik epidemického procesu.

Bacilonosič je člověk nebo zvíře, který nemá příznaky ,nakažlivé nemoci, ale vylučuje z těla svými výměty (stolice, moč, hlen ) do okolí choroboplodné zárodky.

Účinným prostředkem proti šíření nakažlivých onemocnění je: - dezinfekce - dezinsekce a - deratizace.

Nemalý význam má i dodržování zásad osobní a kolektivní hygieny.

Dezinfekce : Úkolem dezinfekce je ničit choroboplodné zárodky co nejdříve a neustále tak, jak jsou zdrojem nákazy vylučovány a jak se dále šíří po cestách nákazy.

Dezinsekce: Plod pojmem dezinsekce rozumíme hubení obtížného hmyzu zejména pak hmyzu přenášejícího infekční onemocnění ( mouchy, blechy, atd. ).

Deratizace : Pod názvem deratizace rozumíme veškerá opatření, kterými vedeme boj proti škodlivým hlodavcům. Je to především hubení hlodavců a zabránění jejich rozmnožování.

zdroj: www.cz-pes.cz