V. KAPITOLA - ANATOMIE PSA

Co je to anatomie? Anatomie je nauka o tvarech, stavbě, vzájemném spojení a umístění jednotlivých částí živého organismu.

Stavba těla, i nejjednodušších organismů, umožňuje vykonávat všechny základní životní funkce. Na těchto základních funkcích, jimiž živý organismus přizpůsobuje svůj vztah. k okolí, se podílí řada orgánů. Jednotlivé orgány se skládají z několika druhů tkání. Vedle základní funkční tkáně, je pravidelnou součástí každého orgánu tkáň pojivová. Do každého orgánu jsou cévami přiváděny živné látky a odváděny zplodiny látkové přeměny a každý orgán je nervy spojen s nervovým ústředím. Orgány které spolupracují při plnění některé základní životní funkce, tvoří orgánovou soustavu - ústrojí.

Pohyb těla a jeho částí, vykonává ústrojí pohybové. Skládá se z ústroji podpůrného - kostry a vlastního ústrojí hybného - svalstva kosterního; které se upíná na různých místech kostry.

A. Význam kostry.

Soustava kostry a svalstva, jak již bylo uvedeno, tvoří dohromady tzv. pohybový aparát. Kosti jsou zde pasívní složkou, kterou aktivně pohybuje svalstvo, nadané smršťovací schopností. Kostra tvoří podpůrný aparát svalstva.

Kostra se skládá z kostí, které jsou různého tvaru a různé stavby. Podle tvaru a stavby rozeznáváme kosti dlouhé, krátké a ploché. Kost se skládá z okostice, kostní tkáně a z kostní . dřeně. Okostice je jemná vazivová blána, která pokrývá kost a je bohatě protkána krevními vlásečnicemi a nervy. Z okostice roste :kost do šířky. Uprostřed dlouhých kostí je dutina dřeňová, která je vyplněna žlutou dření kostní, která obsahuje hojně tuku. Většina kostí se vyvíjí z chrupavky.

Kostru psa tvoří asi 228 až 232 kostí. Dělí se na kosti hlavy, trupu a končetin.

a ) Kostra hlavy psa: V kostře hlavy psa, nahoře a dozadu posunutá je dutina lebeční, v níž je uložen mozek a dopředu posunutá dutina ústní a nosní, které tvoří začátky cest zažívacích a dýchacích.

Kostru hlavy tvoří několik párových a nepárových kostí převážně plochých, které jsou navzájem spojeny, švy. Lebka je tvaru klínovitého, která z části obličejové přechází nenápadně v klenbu lebeční.

Na hlavě rozeznáváme kosti:

- horní a spodní čelisti,
- kosti lícní,
- kosti nosní,
- kosti spánkové,
- kosti očnicové,
- kosti oblouků jařmových a nepárové,
- kost čelní, temenní a týlní.

Chrup psa: Mléčný chrup psa má 28 zubů. V mléčném chrupu nejsou zastoupeny stoličky a čtyřky zubů třenovních.

Trvalý chrup psa má 42 zubů. V horní čelisti má 20 zubů a ve spodní 22 zubů. Chrup psa dělíme na:

- řezáky ( 12 zubů - 4 klíšťky, 4 střeďáky a 4 krajáky ),
- špičáky (4 zuby) dva v dolní a dva v :horní čelisti,
- třenovní ( 16 zubů ), osm ve spodní a osm v horní čelisti,
- stoličky
- moláry ( 10 zubů ) 6 ve spadni a 4 v horní čelisti.

U německého ovčáka je správný skus zubů nůžkový. Klešťový , skus, předkus nebo podkus spodní čelisti je u německého ovčáka nežádoucí.

b ) Kostru trupu tvoří páteř, k níž se v části hrudní připojuji žebra, která spolu s hrudní kostí tvoří hrudník.

Páteř se skládá z obratlů. Jsou to krátké duté kosti uložené za sebou; kterými probíhá páteřní kanál, ve kterém je uložena mícha.

Podle krajin tělních dělíme páteř na část krční, kterou tvoří 7 krčních obratlů, část hrudní 13 obratlů, bederní 7 obratlů, kost křížovou 3 obratle a ocasní 18 až 22 obratlů.

První krční obratel nosič je napojen na kostru hlavy a umožňuje kývavý pohyb hlavy nahoru a dolu. Druhý krční obratel se jmenuje čepovec a umožňuje pohyb hlavy do stran.

Na hrudní obratle je napojeno 13 párů žeber, z nichž devět je svým chrupavčitým koncem napojeno na kost hrudní a nazývají se jako žebra pravá. Další čtyři páry žeber nejsou spojeny přímo s hrudní .kostí a proto se jmenují jako žebra nepravá. Z těchto čtyř nepravých párů žeber jsou tři, desátý až dvanáctý pár, chrupavkou napojeny na devátý pravý pár žeber. Poslední třináctý pár žeber je volně zapuštěn do svaloviny břišní.

Kost hrudní se skládá z osmi válcovitých článků, které jsou navzájem spojeny- chrupavkou. Poslední článek mečovitý, z něhož vyrůstá chrupavka mečová, vrůstá volně do břišního svalstva.

Tři obratle křížové záhy srůstají v jednotnou kost, kost křížovou, která při pohledu shora má skoro čtvercovitý tvar. V kosti křížové končí mícha, kde se paprskovitě rozvětvuje.

Na horní části jednotlivých obratlů jsou mohutné výstupky, tzv. trny, které slouží k úponu svalstva. Výstupky hrudních obratlů, až po jedenáctý obratel, jsou nakloněny směrem dozadu, od dvanáctého obratlu hrudního a výstupky bederních obratlů jsou nakloněny dopředu. Tyto výstupky pro úpon svalstva, mají ještě první čtyři obratle ocasní.

c ) Kostru končetin dělíme na kostru předních a zadních končetin.

Kostra hrudní končetiny se skládá z lopatky, která je volně uložena jako plochá; trojúhelníková kost ve svalstvu po stranách hrudníku. Horní chrupavčitá část lopatky tvoří tzv. kohoutek, kde měříme výšku psa. Dále jsou to kloub ramenní, kost ramenní neboli pažní, která je esovitého tvaru, a kloub loketní. Kosti předloktí tvoří dvě kosti, vpředu je to kost vřetení a vzadu kost loketní. Obě kosti společně umožňují částečný otáčivý pohyb končetiny. Kloub zápěstní tvoří 7 kůstek, uspořádaných ve dvou řadách nad sebou. V horní řadě jsou tři, v dolní čtyři kůstky. Kosti záprstní: těchto je na přední končetině pět, jako u člověka. Kosti prstů. Na přední končetině má pes pět prstů. Palec má dva články, ostatní prsty tři články. Drápky jsou pevné, nevtažitelné.

Kostra pánevní končetiny: Zadní končetina je připojena k trupu pánevním pletencem, který se skládá ze dvou polovin. Každá polovina pánve vzniká srůstem původně tří kostí. Z kosti kyčelní, kosti stydké a kosti sedací.

Kostru pánevní končetiny tvoří:

- kloub kyčelní, který spojuje kost stehenní s kostí pánevní,
- kost stehenní; která je esovitého tvaru,
- kloub kolenní, který je vpředu kryt čéškou a vzadu se nachází kůstka sezamová,
- kostru bérce tvoří vpředu kost holení a vzadu kost lýtková,
- kloub hlezenný tvoří 7 kůstek, uložených ve třech řadách nad sebou, 2, 1 a 3; ze kterého je nejnápadnější mohutně vyvinutá šikmo dozadu vyčnívající kost patní, na níž se upíná pevná Achillova šlacha,kosti nártní, které jsou čtyři a
- kosti prstů. Pes má na zadní končetině jen čtyři prsty. Někdy se vyvine pátý prst, tzv. vlčí drápek nebo paspárek, což je u německého ovčáka nežádoucí a při výskytu se do čtyř dnů po narození štěněte odstraní.

B. Ústrojí smyslová.

Smysly jsou zvláštní zařízení organismu, která zprostředkuji styk jedince s vnějším prostředím, ve kterém jedinec žije.

Organismus žije v neustále se měnících podmínkách vnějšího prostředí, s nesčíslným množstvím různých podnětů. Některé z nich nemají žádný vztah k organismu .a nejsou totiž signály na odpovídající reakce. Jiné mají biologický význam jako podněty, např. potrava, napadení, které působí na organismus jako signály příslušné reakce.

Pro zachycováni a přijímání těchto vnějších podráždění má organismus odpovídající ústrojí, neboli smyslové orgány receptory.

Mezi smysly, podle důležitosti u psa, patří čich, sluch, zrak,, chuť a hmat.

Každý z těchto smyslů přijímá jen určité druhy vnějších podnětů a je k tomu přizpůsoben i svým složením.

Vnější podněty jsou:

- světlo pro orgán zrakový,
- zvuk pro orgán sluchový,
- pachy pro orgán čichový,
- chemicky rozpuštěné látky pro orgán chuťový,
- mechanické a tepelné podněty pro orgán hmatový.

Některé ze smyslových orgánů - čich, sluch .a zrak přijímají vnější podněty na určitou vzdálenost od zdroje podnětu.. Tyto smyslové orgány se nazývají distanční.

Jiné orgány - chuť a hmat přijímají podráždění pouze při bezprostředním styku neboli kontaktu se zdrojem podnětu a: nazývají se proto kontaktní.

Distanční smyslové orgány mají mnohem větší význam pra organismus zvířete, poněvadž určují charakter vzdáleného; zdroje podnětu, což umožní v organismu vyvolat odpovídající přípravnou reakci na tento podnět. Příklad: jestliže podnět signalizuje nebezpečí, má zvíře možnost se tomuto vyhnout.

Důležitý význam pro život zvířete mají i kontaktní smyslové orgány. Nedávají jen signál o různých podrážděních, ale zesilují i činnosti distančních smyslových orgánů: potrava může nabýt pro distanční orgány významu podnětu pouze tehdy;. byla-li ochutnána, čili zjištěna její chuť v dutině ústní.

Čich: Vývojově patří čich mezi nejstarší smysly. Jak již bylo uvedeno, je to smysl dálkový - distanční. Jeho úkolem je vyhledávat potravu, zjistit nepřítele na vzdálenost a pro naši potřebu je důležitý pro speciální pachové práce.

Ústrojí čichové je uloženo v zadním horním úseku nosní dutiny. Skládá se ze složitého čichového bludiště, které je vytvořeno z kornoutovitě složených čichových skořepek; čichové. sliznice žlutohnědé barvy .a čichové bludiště. V ní sídlí smysl čichu.

Povrch čichové sliznice je neustále vlhčen odměškem žlázek, které jsou v ní umístěny, neboť čichové vjemy vznikají jen tehdy, jestliže látky, které vzbuzuji vnímání čichových podnětů, jsou rozpuštěny ve vodném prostředí.

Rozloha čichové sliznice u německého ovčáka činí asi 160 cm2 a u člověka asi 5 cm2, což je podstatný anatomický rozdíl.

Čichové přívodní dráhy, které vedou vzruch z čichové sliznice, se soustřeďují v čichovém kyji, který je uložen ve dvou čichových jamách v kosti čichové. -Dno kosti čichové, neboli kost řešetná, je proděravěna četnými otvůrky, jimiž prostupují nervová vlákna z čichové části nosní sliznice do čichového kyje. Pes má čichový kyj oproti člověku mohutně vyvinut. Ostrost čichu je podmíněna celkovou stavbou lebky a tvarem nosu. Lze říci, že čím je nos prostornější, tím je čichová ostrost lepší.

Sluch : Ucho je sluchový aparát, který vnímá zvukové podněty na dálku, a jak již bylo uvedeno, je to smysl distanční.

Ucho přijímá zvukové podněty přicházející z vnějšího prostředí a zpracované je sdílí, pomocí citlivých vláken, sluchovému nervu do ústředí nervového - mozku.

V anatomii je sluchové ústrojí rozděleno na tři části:

a ) ucho vnější, které tvoří ušní boltec; který zachycuje .a soustřeďuje zvukové vlny a svádí je zevním zvukovodem do sluchového ústrojí k bubínku,

b ) střední ucho, které tvoří prostorná dutina středoušní, vytvořená ve spánkové kosti, kde je umístěno vlastní sluchové zařízení. Činnost tohoto zařízení je složitá. Pohyb bubínku, rozkmitaného nárazy zvukových vln, jsou přenášeny do vstupní brány vnitřního ucha, čtyřmi malými sluchovými kůstkami; označovanými jako kladívko, kovadlinka, čočkovitá kůstka a třmínek,

c ) vnitřní ucho, které představuje tzv: bludiště neboli labyrint a soustava různě utvářených dutinek a kanálků, uspořádaných v nejtvrdší části spánkové kosti - v kosti skalní. Ústrojím pro určování polohy .a udržování tělesné rovnováhy je bludiště, které sestává z předsíně a třech, kolmo na sebe postavených, kruhových kanálků

Sluch je u psa vysoce vyvinutým smyslem, který předčí výkony lidského ucha. Člověk slyší asi 18 tisíc kmitů za vteřinu, kdežto pes slyší ještě asi 38 tisíc kmitů za vteřinu, :které lidské ucho již nevnímá. Porovnáním je sluch psa asi šestkrát lepší než sluch člověka.

Zrak je u psa poměrně málo vyvinut. Maximálně vidí pes do vzdálenosti asi 700 m. Podle výsledků vědeckých prací I. P. Pavlova se usuzuje, že pes nerozlišuje barvy a vidí pouze v šedých barvách a to světlejší nebo tmavší odstín.

Zrakový orgán se skládá z oční bulvy, která je navenek chráněna horním a dolním víčkem. Třetí víčko neboli mžurka je spojivková řasa, umístěná ve vnitřním koutku oka která se přetahuje přes přední plochu oční bulvy pod oběma víčky. Pes lépe vidí na volném prostranství než v porostlém a rovněž lépe vidí pohybující se cíl než stojící. S těmito zvláštnostmi vidění je nutno počítat při výcviku a použití služebního psa.

Chuť : Pro přijímání chuťových podnětů jsou uloženy ve sliznici jazyka, částečně i ve sliznici měkkého patra a zadní stěny hltanu, chuťové pohárky, jejichž souhrn tvoří ústrojí chuťové. Chutí pes zjišťuje vhodnost nebo nevhodnost potravy. O kvalitách chuťového ústrojí psa nejsou jednotné názory a soudí se, že není tak citlivé jako ústrojí čichové nebo sluchové.

V dutině ústní se nachází mimo chuťového ústrojí i slinné žlázy, které jsou rovněž velmi důležité pro organismus.

Sliny rozmělňují potravu; obsahují látku ptyalin, který podporuje trávení a vlhčí dutinu ústní.

Jsou známy čtyři druhy chuti: sladká, hořká, slaná a kyselá. Pes nerozlišuje pouze základní druhy chuti, nýbrž i velké množství jiných kombinací.

Hmat : Jedním z nejdůležitějších analyzátorů, kterým stojí organismus v neustálém kontaktu s vnějším prostředím, je analyzátor kožní.

V. ústředí nervovém - mozku vznikají vedle pocitů vidění, slyšeni a pachových vjemů, ještě pocity tlakové; bolestivé, pocity tepla a chladu, které jsou sem sdíleny nervovými drahami a vnímány smyslovými čidly, rozloženými v živočichově kůži.

Receptory pro vnímání dotyku až tlaku. Pocity dotykové až tlakové jsou podmíněny působením mechanických, různě odstupňovaných podnětů, které působí na kůži jako na hlavní orgán tohoto smyslu.

Receptory pro vnímání bolesti. Bolestivé pocity mají svou důležitost potud, že vyvolávají zpravidla obrannou nebo ochrannou reakci. Receptory pro vnímání bolesti jsou představovány samostatnými nervovými zakončeními.

Receptory pro vnímání tepla a chladu. Smyslem pro vnímání tepla a chladu, zvaným krátce "smysl tepelný", si uvědomujeme změny okamžitého teplotního stavu určité části kůže nebo sliznice. Podráždění vyvolaná teplem nebo chladem jsou rovněž vnímána zvláštními tělísky.

Kožní citlivost je u psů dobře vyvinuta a využívá se jí prakticky při výcviku psa.

Závěr.

V předcházejících kapitolách bylo stručně uvedeno v čem tkví význam základních znalostí psovoda o ošetřování .a výživě psa a pojednáno o nejčastěji se vyskytujících onemocněních u psa a o příznacích těchto onemocnění.

Je důležité, aby psovod tyto důležité základní problémy ze zdravovědy psa ovládal, neboť nedodržení nebo podcenění některých těchto zásad správné výživy a ošetřování služebního psa ze strany psovoda, má pak :za následek snížení jeho upotřebitelnosti pro naši službu nebo dokonce jeho vyřazení ze služby.

Jak již bylo vpředu uvedeno, od slabého, podvyživeného, nemocného a nečistého psa, napadeného různými cizopasníky, nemůžeme očekávat spolehlivý výkon.

Naopak od psa zdravého, čilého, který jde s chutí do každé práce a s kterým se i nám radostněji pracuje, můžeme pak dosáhnout lepších výsledků jak při samostatném výcviku, tak i při praktickém použití ve službě.

zdroj: www.cz-pes.cz