Psi a rakovina

RNDr. Václav Větvička
(datum zveřejnění: 11.9. 2003)
I když se občas tvrdívá, že zvířata neznají nemoci lidí, opak bývá bohužel pravdou. Rakovina je jednou z nejčastějších příčin úmrtí psa. Nejčastější typ této nemoci je rakovina prsu, kterou trpí mezi dvěma a dvaceti procenty psí populace. Statistiky, které zahrnují i nezhoubné bujení prsních žlaz, jsou ještě více alarmující a za poslední desetiletí byl naměřen až pětinásobný nárůst. Není proto divu, že někteří veterináři bijí na poplach a začínají mluvit o epidemii.
Podobně jako u lidí, i u psů existuje několik typů rakovin prsu, od osamoceného malého nádoru až po nepravidelnou masu tkáně, která zasahuje velkou část prsní žlázy. Některé typy jsou pod kůží na omak volně pohyblivé, což často naznačuje jejich nezhoubnou povahu. Stejně jako je tomu u lidí, malé procento nádorů prsu existuje i u samců. I ty nezhoubné však mohou být prekarcinogenní a určitě se vyplatí bedlivé pozorování, včetně biopsie tenkou jehlou.
O vztahu plemene psů a výskytu nádorů se veterináři často přou, nicméně většinou se shodnou na tom, že největší pravděpodobnost je u pudlů, kokrů a jezevčíků. Napadeny mohou být všechny buňky prsní tkáně, nejčastěji je tomu však u buněk tvořících kanálky transportující mléko. Zhruba 75 procent všech maligních nádorů se posléze změní na metastatické a postupně se rakovinné buňky rozlezou buď krví nebo lymfou do dalších orgánů, především plic, lymfatických uzlin, jater, mozku a kůže.
Veterinární výzkum se nejčastěji zaměřuje na zánětlivý typ nádoru prsu. Jde o agresivně rostoucí nádory, které se zvnějšku manifestují otoky a změnami barvy kůže. Při laické prohlídce si lze tyto nádory lehce splést s abscesem nebo s nějakou lokální infekcí. Prognóza je ve většině případů špatná, i když je včas nasazena agresivní léčba, včetně chirurgie.
Vedle již dříve prokázaného vlivu některých hormonů se v poslední době podařilo prokázat i vliv diety a obezity. Španělská studie ukázala, že štěňata, která byla obézní ve věku jednoho roku, měla několikrát zvýšenou pravděpodobnost rakoviny prsu. Podobné nálezy lze vyvodit i z práce publikované v americkém časopise Americal Journal of Epidemiology, která ukázala, že pokud psy ve stáří kolem 9 až 12 měsíců držíme ve štíhlém stavu, pravděpodobnost pozdějšího výskytu nádorů je mnohem menší. Studie z minulých let potom naznačily větší výskyt rakoviny u psů krmených převážně domácí stravou oproti komerčním krmivům.
Jedinou dnes účinnou léčbou je chirurgický zákrok. Veterináři se zatím nedokázali shodnout na tom, jestli je lepší lokální odstranění pouze zasažené žlázy, okolních žláz nebo dokonce všech mléčných žláz na zasažené straně těla. Studie s využitím chemoterapie jsou zatím spíše v počátečních stadiích. Testují se klasické léky používané v lidské medicíně jako je cyclophosphamide, doxorubicin nebo cisplatin. Na důkladné a průkazné studie si ještě budeme muset počkat, v každém případě je už jisté, že tamoxifen, v posledních letech často úspěšně používaný u lidských pacientů, u psů neúčinkuje a navíc má ještě závažné vedlejší účinky.

zdroj: www.veterina-info.cz