Rizika tasemnic

MVDr. Petr Skalka
(datum zveřejnění: 1.1. 1999)
Na rozdíl od celkem uniformních škrkavek může být pes hostitelem celé řady druhů tasemnic, od jedinců velkých několik milimetrů až po tvory měřitelné metry. Naštěstí pouze teoreticky. Nákaza tasemnicemi přenášenými hospodářskými zvířaty je minimalizována veterinární prohlídkou masa a vnitřních orgánů jatečních zvířat. Jak vůbec taková tasemnice vypadá? Drobná hlavička je pomocí háčků nebo přísavek přichycena ke střevní stěně. Za ní následují články, kterých je několik, až několik set. Poslední články obsahují již zralá vajíčka. Odtrhávají se a vycházejí s trusem ven. Tam mohou prasknout a vajíčka se rozptýlí po okolí. Z předešlé zmínky o hospodářských zvířatech vysvítá komplikovanost vývoje tasemnice. Její další existence je totiž vázána na mezihostitele, který pozře vajíčko. V jeho těle pak zárodek budoucí tasemnice dozrává. Mezihostitelem tasemnice může být bezobratlý živočich (blecha, všenka), savec (hlodavec, zajíc, prase, ovce, skot) ba i člověk. Z vajíčka, přijatého s potravou se v zaživadlech mezihostitele vylíhne larvička. Provrtá stěnu trávicí trubice a je krví nebo lymfou odnesena doslova kamkoli - do plic, jater, srdce, dokonce do mozku. Tam se usadí a změní se v měchýřek plný tekutiny - boubel, obsahující hlavičku budoucí tasemnice. V tomto stadiu čeká, až ji sežere definitivní hostitel, tedy v našem případě pes. V jeho žaludku se boubel rozpustí, hlavička se přichytí na konečném místě a začne růst. Nejsnáze pes přijde do styku s blechou a tedy jeho nejobvyklejší tasemnicí je ta, kterou přenáší uvedený hmyz. Články tasemnice psí vyhlížejí jako větší zrnko rýže nebo okurkové semínko. Jsou-li čerstvé, slabě se pohybují. Blecha sežere vajíčko z článku uvolněné a v jejím těle se vyvine miniaturní boubel. Pes se nakazí, chytne-li při vykusování srsti blechu a spolkne ji. Blechy nevadí tedy pouze sáním krve a zneklidňováním psa, jsou také mezihostiteli vnitřního parazita. Jinou běžnou tasemnicí je tasemnice hrášková. Zkrmujeme-li domácím králíkům trávu znečištěnou psím trusem s vajíčky uvedené tasemnice, vyvine se boubel na povrchu jejich vnitřních orgánů. Vyskytují se obvykle v malých hroznech a vyhlížejí skutečně jako poloprůhledné hrášky s bělavou tečkou, hlavičkou budoucí tasemnice uvnitř. Pes se nakazí, sežere-li vnitřnosti zabitého králíka i s boubelem. Místem pobytu zárodku tasemnice vrtohlavé je mozek ovce. Protože mnohdy dosahuje značné velikosti, nezůstane bez následků ani mezihostitel. Ovci vzniknou závažné nervové poruchy, stereotypní pohyby nebo pobíhání v kruhu a posléze uhyne. Právě odtud dostala tasemnice vrtohlavá své jméno a její invaze bývala onemocněním ovčáckých psů. Tasemnice vroubená žije v tkáních prasat (i divokých) a domácích přežvýkavců. Aby se jejím konečným hostitelem nestal mimo psa i člověk, k tomu právě slouží veterinární prohlídka na jatkách. Měchožil zhoubný je nejmenší psí tasemnice, ale pro člověka nejnebezpečnější. Ten totiž může být mimo jiné savce jejím mezihostitelem, přičemž se mu vytvoří ve vnitřních orgánech veliké boule, způsobující vážné zdravotní potíže.
Odcházející články tasemnice dráždí konečník psa, který pak ve snaze se jich zbavit, "sáňkuje". Netřeba zdůrazňovat, že si může poranit okolí řiti, kde pak vznikne úporný, obtížně se hojící zánět. Samotná tasemnice dráždí střevo, ubírá živiny a vylučuje toxiny, působící především kožní problémy.
Stejně nebezpečná, ne-li nebezpečnější je přítomnost tasemnic ve vývojovém stadiu jak pro hospodářská zvířata, tak pro člověka. Proto bychom rozhodně neměli přítomnost tasemnic u psa přehlížet. Články i vajíčka tasemnic nejsou ani zdaleka tak odolné jako vajíčka škrkavek a kromě dezinfekčních prostředků je Ize zničit teplotou, vznikající při kompostování. Krmíme-li psa klasicky, tj. syrovým i masem, pak pouze prošlým veterinární prohlídkou. Vnitřnosti králíků, zajíců i celá těla hlodavců raději nedovolíme psovi žrát vůbec. Samozřejmě nebudeme zaměňovat psí a lidské nádobí, ve styku se psem se vyhneme nepřiměřeným důvěrnostem a na místě je i požadavek běžné lidské hygieny. Léčebných a preventivních přípravků proti blechám je na trhu velké množství a Ize je dostat i bez veterinárního předpisu ve velkých drogeriích či zooprodejnách.
Díky faktu, že články často ulpí na srsti v okolí psí řiti, je možné přítomnost tasemnice zjistit snáze než invazi škrkavek. Pro lék je nutné zajít ke zvěrolékaři, který zároveň chovatele poučí o nejvýhodnějším podání. Medikamentů proti tasemnicím není tolik jako proti oblým červům a některé z nich vyvolávají různé vedlejší účinky, například zvracení. Proto je na místě podávat je nalačno, eventuálně po předchozí aplikaci přípravku proti nevolnosti.



Autor: kontakt:
MVDr. Petr Skalka


Ústí nad Labem

zdroj: www.veterina-info.cz