Očkování a imunita.

MVDr. Michal Čáp
(datum zveřejnění: 2.2. 2003)
Očkování neboli vakcinace je cílená snaha aplikací vakcíny neboli očkovací látky navodit lepší a vyšší ochranu organismu proti vybraným infekčním nemocem bakteriálním, virovým či parazitárním.

Každý živý organismus je vybaven imunitním (obranným) systémem, který zabezpečuje rozpoznání do organismu vniklých a tělu nebezpečných cizích látek nebo mikroorganismů a následně řídí jejich likvidaci a eliminaci. Navíc je systém ochrany vybaven určitou pamětí, která umožňuje, aby si systém „pamatoval“, že se s určitým nebezpečím (infekcí nebo jinou tělu nebezpečnou látkou) setkal a při opakovaném setkání s ní ihned zahájí mobilizaci obrany. Vyhledá v těle příslušné již vytvořené konkrétní protilátky a použije je k obraně nebo vyšle specifické buňky k likvidaci „protivníka“. Látka, která dokáže spustit celý systém tvorby protilátek a obranného boje se nazývá antigen. Může to být těleso (či jeho část) povahy živé (bakterie, virus, parazit) nebo i neživé (např. pylové zrno, dávka jedu z hmyzího kousnutí atd.).

Celého systému k dobrému využívá medicínská činnost zvaná očkování, odborně imunoprofylaxe. Princip spočívá v myšlence dodat či vytvořit v těle protilátky proti vybraným nebezpečným nemocem ještě před tím, než se tělo s nemocí skutečně v reálném životě setká. Takto připravený organismus pak terénní aktivní chorobu dodanými či vytvořenými protilátkami zlikviduje dřív, než nemoc propukne a může tělo zdravotně ohrozit. Celé to vypadá velmi jednoduše, ale zase tak jednoduché to není. Od dob průkopníka vakcinací a bakteriologie Luise Pasteuera, tedy od devatenáctého století uteklo hodně vody, nicméně otázka vývoje vhodných vakcín a zkoumání celého procesu stále pokračuje. Stranou nezůstává ani veterinární medicína s očkováním psů a koček.

Pro pochopení základních principů je nutné vysvětlit si ještě některé základní pojmy. Důležitá je především imunita specifická. Označujeme tím stav, kdy buňky imunitního systému a další mechanismy umí vysoce specificky a selektivně rozlišit určitou chorobu a proti ní si vytvořit zásobu protilátek. Takto cílené protilátky se mohou v organismu vyskytnout buď pasivně či aktivně. Pasivní imunizace je proces, kdy organismu dodáme již hotově vytvořené protilátky proti určité chorobě či skupině chorob. Protilátky vznikly laboratorně a vytvořilo je jiné zvíře. Protilátky od dárce se technicky zpracují do injekční formy a použijí pro jiný organismus. Klasickou situací známou z lidské medicíny je lidově tzv. „tetanovka“, kterou dostaneme na chirurgii, když šlápneme na rezatý hřebík. Dostáváme nikoliv vakcínu, ale již hotové protilátky. Pasivně, ale vysoce účinně. Opakem je imunizace aktivní, kdy tělo dostává v různé speciálně upravené formě nikoliv již hotové protilátky, ale oslabený zárodek určité nemoci, na který si poté v průběhu několika dní až měsíců aktivně vytvoří svoje vlastní protilátky. Příkladem je opět lidská „tetanovka“, na kterou musíme třikrát za sebou s odstupem několika týdnů jednou za desetiletí a na kterou tak rádi zapomínáme.

U psů je příkladem pasivní imunizace podávání protilátek (tzv. hyperimunního séra) v injekci v případě, že se pes setkal s psinkou či parvovirózou a není řádně očkován. Hotové protilátky proniknou do organismu a ihned začnou klást terénní infekci překážky, aby se v organismu neusídlila a neškodila. Příkladem imunizace aktivní je pravidelná vakcinace štěňat a dospělých psů proti základní paletě infekčních chorob (psinka, parvoviróza, zánět jater, leptospiróza, vzteklina a další). To zná jistě každý pejskař.

Krom aktivní a pasivní imunity rozlišujeme podle dalších hledisek imunitu celkovou a lokální. Vstupní branou infekce je z 90% vždy kůže nebo sliznice dýchacího či zažívacího aparátu. Kůže a sliznice jsou první překážkou, se kterou se antigen (látka schopná vyprovokovat v těle obrannou reakci) setká. Už na kůži či na sliznici může být problém vyřešen díky lokální (místní) imunitě, tedy místní připravenosti těla zlikvidovat problém. Celková imunita je vyšší instance, která se zapojuje v okamžiku, kdy problém postupuje dále, infekční choroba pronikne do těla a počne konat dílo zkázy. Na celkové imunitě se podílejí protilátky a různé buňky, které vetřelce „požírají“ a likvidují.
Medicínským oborem, který se bojem těla proti cizorodým látkám zabývá je imunologie. Zkoumá nejen reakce tělu přirozené, ale i jejich poruchy a problémy. Z poznání imunologie vychází doporučení k očkování – vakcinaci, kterou zná každý chovatel. Konkrétní očkovací schéma určuje po dohodě s chovatelem vždy veterinární lékař na základě obecných principů, typu očkovací látky, doporučení výrobce, nákazové situace a vlastní zkušenosti.




Autor: kontakt:
MVDr. Michal Čáp


Veterinární klinika
Kolmá 12
190 00Praha 9
tel.: +420 284810471
fax: +420 284817271
e-mail: info@veterina-info.cz
www: www.vetkolma.cz

zdroj: www.veterina-info.cz