VLIV OSOBNOSTI PSOVODA NA SLUŽEBNÍHO PSA PŘI VÝCVIKU I.

V procesu výcviku služebního psa hraje nemalou úlohu osobnost psovoda. Jsou to především jeho povahové vlastnosti, dovednost, vztah k této náročné a obtížné práci a konečně i vztah psovoda ke psu. Úspěch činnosti psovoda při výchově nebo výcviku služebního psa je závislý na uvedených požadavcích. Proto tato otázka bude rozebrána a vysvětlena podrobněji.

Psovod, který má snahu docílit úspěchu ve výchově nebo při výcviku služebního psa a chce, aby se mu stal platným a účinným pomocníkem při výkonu služby, musí míti tyto vlastnosti:

sebeovládání,
houževnatost,
důslednost,
dále pak je to snaha po neustálém prohlubování teoretických znalostí,
správný vztah ke psu,
schopnost působit při výcviku psa jako komplexní podnět.
Sebeovládání - zachováni klidu při výcviku.
Výcvik služebního psa je náročná a obtížná činnost, která, vedle určitého psychického a fyzického vypětí, vyžaduje od psovoda, aby byl při výcviku psa klidný. Zkušenosti dokazují a potvrzují, že každé rozrušení psovoda se přenáší i na psa. Psovod, který je při výcviku prchlivý nebo nervózní, si mnohdy tuto skutečnost dostatečně neuvědomuje. Pes při častých psychických výbuších psovoda začne pracovat neklidně, nepřesně a jsou časté i případy, že se počíná psovoda bát. Proto začínající psovod se musí při počátečních těžkostech naučit sebeovládání a vyvarovat se za každých okolností hrubému zacházení se psem. Cítí-li psovod, že mu selhávají nervy, je nutné výcvik psa přerušit a pokračovat v něm až po patřičném uklidnění, protože jinak by mohl u psa pokazit vše, co dny, případně týdny pracně nacvičoval. Jsou i takové případy; že pes hodně dlouho nebo vůbec nezapomene, že při daném cviku byl psovodem hrubě ztrestán. Jako příklad můžeme uvést situaci při nácviku psa na překonávání překážek. Jde o cviky, které jsou velmi náročné jak na psovoda, tak i na psa. Psovod, který pod vlivem neúspěchu nácviku znervózní a snaží se násilím a hrubostí psa donutit k výkonu, dosáhne opaku. Pes se začne překážek bát, překonává je s nechutí a se strachem a nezřídka se stává, že z prostoru, kde se překážky nacházejí, utíká. Podobné příklady by se daly uvést při nácviku stop, kde základ úspěchu má tvořit dobrovolnost práce psa na stopě.

Houževnatost
Již několikrát bylo zdůrazněno, že výcvik psa je obtížná a náročná práce psovoda. Zkušenosti z výcviku psa dokazují, že některý cvik se nám podaří vybudovat u psa dosti rychle a dobře. Naopak jsou cviky, u kterých výcvik psa postupuje pomalu a těžko. Takové případy vyžadují od psovoda, aby byl dostatečně houževnatý. Nebylo by správné, aby propadl lhostejnosti nebo bezradnosti. Projeví-li se v nácviku některého cviku těžkosti, má psovod zkoumat a hledat příčiny neúspěchu a volit pro dosažení potřebného výsledku nejvhodnější formy nácviku. Dále taková situace vyžaduje silné vůle psovoda, to znamená donutit se k takovému jednání. kterým by dosáhl stanoveného cíle. Je pochopitelné, že v takových případech musí vykonat daleko více než u cviků, které se mu podařilo nacvičit rychle a bez obtíží.

Jako příklad houževnatosti možno uvést případ s nácvikem psa na stopování ve frekvenci. Jde skutečně o velmi náročný n obtížný cvik. U některého psa se podaří vybudovat dobrý zájem o tuto práci poměrně rychle. U jiného psa se naopak mohou vyskytnout značné těžkosti. Psovod tuto situaci řeší častějším výcvikem. Pochopil, že propracovávání psa na stopování ve frekvenci může trvat i velmi dlouhou dobu, než pes začne tuto práci vykonávat se zájmem a úspěšně. Tento psovod jednal správně. Jiný psovod v podobné situaci kapituluje a rozhodne se nepokračovat dále ve výcviku psa na stopování ve frekvenci. Tento psovod nebyl dostatečně houževnatý a rezignoval hned při prvních těžkostech.

Důslednost
Výcvik služebního psa vyžaduje od psovoda, aby u každého cviku uplatňoval správný metodický postup. To vyžaduje na prostou důslednost v jeho činnosti. Má-li psovod tuto vlastnost, je předpoklad, že psa úspěšně vycvičí. Důslednost není myšlenka pouze ve směru ke psu, nýbrž i vůči osobě psovoda. každý cvik má stanovenu přesnou metodiku a techniku nácviku. Postupuje-li psovod při výcviku- podle tohoto návodu, je možno hovořit o jeho důslednosti. Důslednost je třeba vidět i v takových případech, kdy pes neprovede správně nebo čistě cvik, psovod jej opraví nebo cvik se psem opakuje a vyžaduje přesné a správné provedení. Nejlépe je ukázat si důslednost na praktických příkladech.

Psovod přivolává volně se pohybujícího psa: Pes na povel "KE MNĚ!" přiběhne, ale špatně před psovoda předsedne. Důsledný psovod jej okamžitě opraví do správné polohy: Jiný příklad ukazuje, že během výcviku poslušnosti postupoval při nacvičováni cviku "K NOZE!" naprosto správně. Avšak při návyku psa na vyštěkání ukryté osoby, kde se na ukončení výkonu vyžaduje cvik "K NOZE!", psovod přehlíží nepřesnost výkonu psa u tohoto cviku. To je jedna z ukázek nedůslednosti psovoda. Nebo při výcviku poslušnosti dbá psovod na přesnou činnost psa při obratech za pohybu i na místě. Při nácviku jiných disciplín však tak důsledný již není. Psa aniž by posadil k noze a provedl s ním správně obrat, po skončení cviku připne psa na vodítko a ledabyle odchází. Podobné případy se stávají velmi často, a to nejen u psovodů začátečníků. Tito psovodi totiž nepochopili, že při nácviku disciplíny obrany jsou ztížené podmínky pro upevňování ovladatelnosti psa. A právě v těchto situacích by psovod měl být velmi důsledný a dbát na to, aby i za ztížených podmínek pes prováděl cviky poslušnosti přesně a správně na jeden povel.

Snaha po neustálém prohlubování teoretických znalostí.
Vše, co bylo dosud uváděno, již samo o sobě potvrzuje, že psovod, který chce služebního psa dobře vycvičit a připravit hro výkon služby, musí mít dobré odborné teoretické znalosti. 'Teorie se mu musí stát návodem při praktickém výcviku psa. Pro úspěšný výcvik psa nepostačují všeobecné znalosti základů výcviku psa. Naopak, psovod má velmi dobře ovládat základy teorie výcviku psa, teorii jeho vyšší nervové činnosti, základy zdravovědy a výživy psa. Tyto odborné teoretické otázky spolu úzce souvisejí a jejich souvislost je třeba chápat i při praktickém výcviku psa. Je totiž nemyslitelné, aby psovod naučil psa správně a přesně cvik vysílání vpřed, když nebude teoreticky ovládat celou metodiku a možné způsoby nácviku tohoto cviku. Bez základních znalostí teorie vyšší nervové činnosti psa není schopen psovod, při výcviku psa využívat jeho vrozených vlastností, působit na něho neúčinnějšími prostředky, volit správnou metodiku a techniku výcviku a vyvarovat se tak chybám, které výcvik ztěžují nebo psa kazí. Značný význam pro udržení výkonnosti a zdraví psa má správné a pravidelné krmení a ošetřování. Proto i tyto otázky musí psovod dokonale ovládat a jimi se důsledně řídit.

Je tedy nezbytně nutné, aby psovod získal a prohluboval svou odbornost studiem odborných kynologických časopisů a příruček a po absolvováni odborného kursu se podle svých potřeb vracel ke svým poznámkám. Zkušenosti z praktického výcviku psa nám dokazují, že značná část chyb psovodů pramení z nedostatečných vědomostí a ze slabé odborné znalosti. Získané odborné znalosti nestačí jen prohlubovat, ale i správ-: ně při praktickém výcviku uplatňovat.

Správný vztah ke psu.
Tato otázka svou závažností hraje významnou úlohu jak. ve výchově, tak ve výcviku služebního psa. Chce-li psovod. aby mu pes při výcviku pracoval se zájmem, radostně a živě, dosáhne toho jen za předpokladu, že mezi ním a psem vznik ne dobrý kontakt-vztah. Tím, že se člověk o psa stará, že ho krmí, pečuje o jeho prostředí, ošetřuje ho, to vše vytváří určitý vztah mezi ním a psem. Dobrý vztah potřebujeme pro úspěšný výcvik psa, a proto se má psovod snažit, aby jej při výcviku nejen udržel, ale ještě více prohluboval. Vybudovat tento kontakt mezi psovodem a psem je složitá a obtížná činnost, proto této otázce musí věnovat psovod pozornost při každé příležitosti. Je známo, že přijde-li psovod za psem do kotce, pes psovoda s radostí vítá. Stává se, že psovod psa okřikuje nebo dokonce trestá, aby jej neumazal apod. Tento psovod nejedná správně proto, že nedocenil význam kontaktu mezi ním a psem. Bude-li se tato situace opakovat častěji, stane se to, že pes před psovodem zaleze do boudy a obvykle se n něho projeví bázlivost z psovoda i při samotném výcviku. Správně postupuje takový psovod, který psa uklidní, dá mu povel "SEDNI!", pak jej pochválí a případně si s ním pohraje.

Při výcviku někteří psovodi chybuji tím, že převážně používají mechanické metody, to znamená určitého donucení n násilí. U psa můžeme za krátkou dobu pozorovat, že začíná pracovat s nechutí, ztrácí zájem nebo se u něho začne projevovat i bázlivost z osoby psovoda. Správné je i když budeme usilovně se psem cvičit, že jej za' dobrý výkon pochválíme nebo odměníme pamlskem a tím si udržíme dobrý kontakt se psem. Velmi dobře se upevňuje a prohlubuje kontakt mezi psovodem a psem na vycházce, při které si psovod se psem více hraje, než jej cvičí. Nebo když psovod po náročných cvicích dá psu "VOLNO!" a umí si s ním pohrát. Tím, že neustále budeme upevňovat a prohlubovat kontakt mezi psovodem a psem docílíme dobrou ovladatelnost psa, bude nám pracovat živě, rychle a se zájmem.