VLIV OSOBNOSTI PSOVODA NA SLUŽEBNÍHO PSA PŘI VÝCVIKU II.

Psovod jako komplexní podnět působící při výcviku psa.
Pro dosažení dobrých výsledků ve výchově nebo výcviku psa je nutné si objasnit otázku významu a úlohy osobnosti psovoda přímo v samotném procesu výcviku. Je známé, že psovod při výchově nebo výcviku na psa působí hlasem ( povely), pohyby (posunky), svým pachem, postavou, oblečením a dokonce výrazem svého obličeje. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu nazýváme komplexním podnětem psovoda, který silně působí na psa při jeho výchově nebo výcviku. Vzhledem k závažnosti této otázky, bude správné ji podrobněji vysvětlit.

Hlas psovoda.
Úvodem je třeba zdůraznit, že pes slovům nerozumí, ale vnímá jen zabarvení, délku, sílu a výšku hlasu psovoda. Pro výcvik psa je stanovena přesná povelová technika. Povely se musí vydávat srozumitelně a ve stanovené hlasové intonaci (tónině). Používání povelů s různou intonací je považováno ve výcviku služebního psa za jeden z důležitých činitelů, kterým se zkvalitni nebo zrychlí jeho výcvik. Psovod si musí být vědom toho, že návyk se u psa vytváří nejen povelem, nýbrž i rozdílnou intonaci. Při výcviku psa používáme:

intonace rozkazovací - např. "LEHNI!", "SEDNI!", "DRŽ!" atd.
intonace mazlivé - např. "HODNÝ", "HLEDEJ" atd. - intonace zakazující - "FUJ!"
Intonace rozkazovací je taková, kdy psovod pronese povel ,,K NOZE!" krátce, ale pevným hlasem. Tohoto druhu intonace nejvíce a nejčastěji používáme u cviků poslušnosti a obrany. Intonace mazlivá je taková, kdy psovod pronese povel "HODNÝ" prodlouženě a v procítěné tónině. Tohoto druhu intonace používáme, když psa za dobrý výkon schválíme, při uvádění a vedeni psa po stopě, kdy jej potřebujeme v jeho činnosti povzbudit.

Intonace zakazující je taková, kdy psovod pronese povel "FUJ!" velmi důrazným a výhrůžným způsobem. Proto intonace zakazující ve formě povelu "FUJ!" používáme jen k přerušení nežádoucí činnosti psa. Například, pes očichává sloupy, má snahu napadat nebo reagovat na zvěř, pít vodu z kaluží apod.

Chce-li psovod dosáhnout toho, aby mu pes správně cvičil na dané povely, musí sám správně používat a uplatňovat ve výcviku povelovou techniku. Toto by měl být jeden z prvních úkolů, který by si měl každý psovod osvojit. Zejména začínající psovodi by se měli vyvarovat takových chyb v povelové technice jako je například:

používání povelů takovým způsobem; že je těžko rozpoznat zda jde o intonaci rozkazovací či zakazující
příliš časté měnění síly hlasu, nebo vyslovování povelů nesrozumitelně
používání jednoho povelu vícekrát za sebou
spojování vydaného povelu s krátkým rozhovorem nebo poučováním.
Psovod, který se dopouští podobných chyb by si měl uvědomit, že svou vinou kazí psa a tomuto práci při výcviku ztěžuje.

Pohyby psovoda.
Pohyby psovoda mají stejný význam a důležitost při výcviku psa jako hlas psovoda. Při výcviku psa se používá jako podnětů posunků paží, nebo pohybů těla. Jejich používání a provádění je stanoveno pro každý cvik a má značný vliv na urychlené budováni návyků u psa. Je třeba pochopit, že převážná většina činnosti psovoda při výcviku jsou jeho pohyby. A jde o posunky paží, pochvalu psa, chůze, obraty trhnuti vodítkem, dlouhou šňůrou, tlak ruky na tělo psa apod. Pes si velice rychle na tyto pohyby psovoda navyká, a proto jejich význam spočívá v tom, že nám při výcviku pomáhají vytvářet u psa podmíněné reflexy. Uváděný příklad nám o tom dodá dostatečný důkaz. Psovod nacvičuje se psem obraty za pohybu. Počíná si tak, že jeho chůze je krátká, ale rychlá, obraty provádí správně (nikoliv obloučky), při obratu používá povelu "K NOZE!" a úderu levé ruky na stehno. Vše provádí ve správné spojitosti a sledu. V tomto případě se dá předpokládat, že psovod naučí psa obratům za pohybu správné. Naproti tomu psovod, jehož chůze je pomalá, místo obratů provádí obloučky aby usnadnil práci psu, povely pronáší nedůrazně a tiše, nemůže nikdy docílit se psem tak kvalitního: stupně cvičenosti, jako psovod předcházející.

Pohyby a posunky psovoda nemají svůj význam pouze při výcviku psa v poslušnosti. Jejich správné používání a uplatňování má ještě větší důležitost při výcviku psa v disciplíně obrany a pachových prací.

Pach psovoda.
Pach psovoda považujeme za další silný podnět, kterým při výcviku působí na psa. Každá osoba má svůj typický a osobitý pach. Pes si na individuální pach psovoda velmi rychle navyká a velmi dobře si jej pamatuje. Je schopný jej bezpečně rozlišit i mezi pachy ostatních osob. Tato schopnost psa má pro nás při zahájení nácviku psa na pachové práce nesmírný význam. Z tohoto důvodu se provádí počáteční výcvik psa v pachových pracech na vlastní stopu psovoda. V této počáteční fázi se nám podaří u psa vybudovat celou řadu návyků, které potřebujeme k výcviku psa na cizí stopu. Tato otázka bude podrobně vysvětlena v kapitole o výcviku služebního psa na pachové práce.

V úvodu této kapitoly je uvedeno, že psovod při výcviku působí na psa svojí postavou, oblečením a výrazem obličeje. Rovněž i tyto podněty jsou v procesu výcviku důležité, ale jejich vliv a působení na psa nejsou tak silné jako je hlas, pohyby a pach psovoda.

Na psa jako na každý živý organismus, působí okolní podněty prostředí, ve kterém cvičíme. Mezi množstvím okolních podnětů současně působí i podněty psovoda, a proto je důležité při výcviku psa, aby silněji působila na něho osobnost psovoda, jako komplex podnětů. Během výcviku psa význam a vliv osobnosti psovoda postupně vzrůstá. Tím se psovod stává jedním z hlavních činitelů správného a kvalitního vycvičení psa i jeho stupně připravenosti pro výkon služby.

Formy odměn a jejich význam při výcviku
Jde opět o jednu z důležitých a základních otázek výcviku lasa. Pochvala a odměna psa při jeho výcviku je považována za dobrý a účinný prostředek při vytvářeni a upevňování budovaných návyků u psa. Jak pochvala, tak i odměna má vliv na psa v tom směru, že pracuje živě, se zájmem a dobrovolně. Pes si dokáže tyto příjemné prostředky rychle zapamatovat a dokáže je spojovat s činností; kterou od něho psovod požaduje. Začínající psovod si musí zapamatovat, že pochvala i odměna je prostředkem, kterým vyjadřuje uspokojení s výkonem psa a utvrzuje v něm správnost návyku. Používáni pochvaly a odměny při výcviku psa není jednoduchou záležitostí, jak by se nám mohlo jevit.

Pochvala psa
Pochvala psa má být provedena tak, že psa poplácáme pravou rukou na jeho předhrudí, nebo jí psovod vysloví slovem v mazlivé intonaci "HODNÝ". Psa chválíme jen v tom případě, že vykonal cvik správně a přesně. Výjimku může tvořit období počátečního nácviku určitého cviku. Například psovod začal psem nacvičovat cvik odloženi vleže. Z počátku se od psa vzdaluje jen na malou vzdálenost. Když se opět vrátí zpět ke psa a tento je ještě v poloze vleže, měl by psa pochválit, a to dosti důkladně za to, že zůstal v původní poloze: Cvik sice ještě zdaleka není ukončený, ale psovod správně udělenou pochvalou psa utvrzuje v budovaném návyku. U pochvaly je vidy důležité, aby byla přiměřená a udělena ve správný oka-' mžik. )e totiž nesprávné když psovod psa soustavně chválí bez ohledu zda cvik byl proveden správně. Stejné chyby se dopouští i psovod, který nevyužívá pochvaly při výcviku psa, nebo jej nechválí vůbec. Nesprávné je i to, když psovod chválí psa takovou formou; že jde spíš o trestání než o pochvalu. Příčiny uváděných nedostatků jsou v nepochopení účelu a smyslu pochvaly při výcviku jako účinného prostředku I. zrychlení a zpřesnění činnosti služebního psa.

Pamlsky
Při této činnosti psovoda platí stejné zásady jako u pochvaly. Odměna se psu uděluje formou různých pamlsků jako je maso, sušenky, sýr apod. Udělovaná odměna má být vždy přiměřená a podávána psu ve vhodný okamžik. Velmi dobrý účinek a výsledek má u tak zvaných "žravých psů'`. I l tohoto typu psů má odměna pamlskem větší účinek než forma pochvaly. Odměnu pamlskem je vhodné a správné užívat n cviků, s jejichž nácvikem jsou určité potíže. Jako pochvalou, tak i odměnou se zrychluje a zpřesňuje výcvik psa. Formou odměny se podaří u psa značně zvýšit zájem o požadovanou činnost. Například, můžeme u psa zvýšit zájem o stopování, když v počátečním nácviku položíme nebo do předmětu vložíme pamlsek. Pes ve většině případů zrychlí svoji činnost, stopu začne sledovat se zájmem a s "nízkým nosem"'.' Podobně tomu je i u některých náročných a složitých cviků' poslušnosti nebo obrany. Je proto vhodné, aby psovod při výcviku či tréninku sebou nosil pamlsky. Začínající psovody je nutno třeba upozornit, že není správné, aby psu bylo při výcviku podáváno takové množství pamlsků, které by se rovnalo řádnému krmení. Sytý pes ztrácí zájem o práci.

Závěrem této problematiky je ještě třeba upozornit na to, že vysvětlené otázky kolem osobnosti psovoda je nutno chápat v jejich vzájemné souvislosti. To znamená, že by nebylo nic platné, kdyby psovod byl pří výcviku psa houževnatý a přitom by byl nedůsledný. Nebo se snažil být houževnatý i důsledný, ale teoreticky by nepochopil jak správně cvik nacvičovat apod. Správné pochopení vysvětlených otázek této stati,. pochopení jejich vzájemné souvislosti, znamená dosažení požadovaného výsledku ve výchově nebo cvičenosti psa. Zkušenosti z výcviku nás učí, že některým psovodům se tyto otázky jeví jako méně podstatné a důležité. S roztrpčením však přijdou na podstatu věcí, kdy již bývá pozdě a chyby se dají těžko napravit.